Obdivuji paní Stuchlíkovou. Umí poutavě psát a přitom si přiznat, že není odborníkem. To každý nedokáže. Proto bych s ní chtěl v několika bodech polemizovat.

• Nehoda v Tokai (Japonsko1999) se nestala v jaderné elektrárně. Nedokáži si představit, že by se takovéto porušení předpisů mohlo stát v jakékoliv současné elektrárně na světě. Už jenom proto, že tak silně obohacený uran žádná komerční elektrárna nepoužívá.
• Radioaktivní odpady. Většina z nich (nízko aktivní) se skutečně do země ukládá. Samozřejmě po řádném a schváleném zajištění. U nás má toto ukládání na starosti Správa úložišť radioaktivních odpadů. Vysoce aktivní odpady se však zatím trvale ukládají pouze v USA. Ale tam už jich mají významné množství. Úložiště vybudované v solné formaci se označuje jako WIPP a je v provozu v Novém Mexiku. Slouží především pro vysoce aktivní odpady z výroby jaderných zbraní. U nás se vysoce aktivní odpady jen skladují. Myslím, že těch pár bezpečných kontejnerů, na které si může návštěvník elektrárny Dukovany třeba i sáhnout, zatím nestojí za postavení nákladného hlubinného úložiště. Ale na jaderných účtech všech zemí se na národní úložiště už střádá. Bez ohledu na to, že palivo bude pravděpodobně dále přepracováváno a až na nepatrný zbytek využito. Doufám, že Evropská Unie jednou vyspěje v integraci tak, že bude stačit jedno úložiště v nejspolehlivější lokalitě na celou Evropu.
• Nitro Země je tvořeno radioaktivním magmatem. Já sám jsem si vědomě postavil dům na hornině obsahující přírodní uran. Vím, že bude trvat asi miliardu let než ho tam bude polovina a také vím, že je s tím spojeno určité riziko. Ať si to uvědomujeme či ne, riziko je ve všem. I akt zrození je velmi riskantní. Přesto se stále rodíme. A nerodíme se jen náhodou, ale často i po zralé úvaze rodičů.
• Riziko nás provází po celý život. Chodíme, plaveme, jezdíme na kole, na koni i autem. Dokonce i létáme. Mé riziko spočívající v tom, že se živím prací s radioaktivními odpady pro Správu úložišť radioaktivních odpadů a bydlím na radioaktivní hornině v Třebíči je přitom tisíckrát nižší než riziko dobrého zpravodajského novináře, který se podepisuje pod zajímavé články vlastním jménem.
• Srovnávejme míru rizika a možné následky s očekávanými přínosy a jejich pravděpodobností. A udělejme si cvičně osobní referendum i o každém novém letadle a novém typu auta. Třeba pak zjistíme, že nepotřebujeme nové auto, když statistiky ukazují, že každý běžně frekventovaný typ auta zabije během své doby životnosti asi 300 nevinných lidí.