Ve čtvrtek jsem jel do Prahy na Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB) projednávat za panem náměstkem Böhmem pracovní záležitosti týkající se provozu Jaderné elektrárny Dukovany. Na jednání jsem přišel, jak se sluší, o chvilku dříve před domluvenou devátou hodinou a byl jsem pozván dál do jeho kanceláře v druhém patře s výhledem na Senovážné náměstí. Sotva jsme usedli a vyndali dokumenty k projednání, bylo vidět skrz okna nějaký ruch.
Podíváme se a vidíme reportéry s kamerami, jak zaujímají pozice před budovou. Současně přijíždí vozy a vystupují z nich ve žlutých kombinézách oblečení lidé. Někteří dokonce přijeli i auty s vídeňskou značkou -W-. K balkonu na průčelí v prvním patře přistavují žebřík a dvě pěkná děvčata šikovně šplhají, na balkoně roztahují transparent a přivazují se k výstupkům na boku balkonu. Jejich kamarádi táhnou jakousi velkou klec, spouštějí v ní umístěný kompresor a začínají cosi nafukovat. Celý chodník a silnice jsou ucpány a nedá se projít ani projet. Odhaduji počet lidí v kombinézách tak na 15. Reportérů je alespoň 30. O akci byli předem informováni, neboť byli na místě ještě před protestujícími. Ti si nasazují sluchátka. Říkám si: "Jsou cvičení ze Západu, dbají na bezpečnost práce, kompresor asi hlučností překračuje normy".
Kdepak!
Pravda je jiná, to se ale dozvím až za chvíli. Zatím "žluťásci" rozbalují transparenty. Jakýsi režisér si je diriguje, kam se mají s nápisy postavit, aby záběry byly kvalitnější. A televize, mezi kterými nechybí ani rakouská ORF, točí a točí, fotografové cvakají fotoaparáty.
Za chodníkem a silnicí je plechová ohrada, která odděluje staveniště, protože uprostřed náměstí stavaři hloubí díru na podzemní garáže. Jeden reportér, pro lepší záběr celé budovy s transparenty, vběhl na staveniště. Z okna sleduji, jak mu jeden stavbař vysvětluje, že tam nemá co dělat, cizím je vstup zakázán. Reportér očividně nechce rozumět, tak mu ten stavbař jednu ubalil. Pěknou. Reportér sbírá brýle. Když dělník odchází, reportér na něj ukazuje známé znamení "paroháči". Stavbaře to nenechalo klidným, rozbíhá se po reportérovi. Ten upaluje, jak jen může. Zatím televize dotočila záběry. "Greenpeace" zapínají houkačku - sirénu, která, jak se později ukáže, rovněž ve zmíněné kleci. Od té chvíle houká nepřetržitě, téměř dvě hodiny.
Postupně přijíždějí městští strážníci, hasiči, policie. Dívají se na nepovolené shromáždění. A nic. Občas kamsi volají, tu odjede auto, tu přijede motorka. Nejlepší výhled na všechno mají připoutaná děvčata na balkoně. Vše za Greenpeace řídí pan Jan Haverkamp, Holanďan. Později se znovu dozvím, že z 15 "žluťásků" jich bylo devět z ciziny. Mimochodem, Greenpeace se u nás nikdy moc nerozšířilo, známe Duhu, Jihočeské matky, Callu, ale ne Greenpeace. Až pan Haverkamp z této organizace prý letos na jaře dovezl peníze a začal s organizací protestních akcí.
Siréna je protivná. Představitel demonstrujících, pan Tutter, tvrdí, že přestanou, až s nimi vedení SÚJB promluví. Vedení SÚJB s nimi mluvilo několik hodin před dvěma dny, a tak nemá o čem, a nechce. Siréna dál houká. Stavaře, kteří tak nedbají na bezpečnost práce a nemají sluchátka, to naštve, vezmou stříkačku a začnou demonstrující kropit přes plechový plot. Nejlépe jsou na tom teď děvčata na balkoně, tam voda nedostříkne. Hasiči stavařům fandí, ale nezasáhnou, policie se stáhne, aby nebyla mokrá. Pak to stavaře přestane bavit a jdou na svačinu. Přijíždí zásahová jednotka policie. Siréna už skoro dvě hodiny houká.
Náměstek SÚJB se rozhodne uspořádat tiskovou konferenci, aby už byl pokoj. Do vstupní haly úřadu jde hovořit tiskový mluvčí. Televizi to moc nezajímá. Dva inspektoři SÚJB si operativně sehnali pomůcky (špalek a sekeru) a názorně předvádějí, jak jsou ochotni dát za bezpečnost Temelína hlavu na špalek. Televize, která tam vydržela, to snímá. Za chvilku přibíhá druhá, ale pozdě. Prosí inspektory o reprízu hlavy na špalku. Ti odmítají, že hoši mají smůlu, měli tam být.