Zajímavá a efektivní forma výuky studentů probíhá v tušimické elektrárně nepřetržitě již od roku 1981, u jejího zrodu stál tehdejší vedoucí katedry elektroenergetiky Vysoké školy strojní a energetické, dnešní ZČU Plzeň, profesor Zbyněk Ibler. „Nepřerušili jsme ji ani po listopadu ´89, i když se samozřejmě zvýšila finanční náročnost celého projektu. Problém finančního charakteru je vlastně jediný, který za celou dobu fungování praxe v elektrárně máme. I ten se nám ovšem daří vždy nějak vyřešit. Vloni nám například pomohla Nadace ČEZ a letos jsme získali peníze z našeho celouniverzitního grantu,“ říká Emil Dvorský, jenž jezdí do Tušimic od samého začátku. Společně se svou kolegyní Pavlou Hejtmánkovou pak vychvalují vždy kladný přístup energetiků.
„Všichni se nám snaží vyjít maximálně vstříc a je pěkné, když zde po letech narazíme na naše bývalé studenty na nejrůznějších pozicích. Spousta našich absolventů totiž najde uplatnění právě ve Skupině ČEZ,“ dodává Pavla Hejtmánková. Sama je přitom příkladem, že vysokoškoláci se do Tušimic vracejí, byť ona jako docentka Západočeské univerzity v Plzni. Vysokou školu ukončila v roce 1987 a o rok později už byla členkou vedoucího týmu blokové výuky v Tušimicích, přičemž před tím zde samozřejmě i ona coby studentka absolvovala svou praxi. Jakmile studenti projdou úvodním ceremoniálem, jenž obnáší nezbytné školení o bezpečnosti práce, jak se mají pohybovat v provoze a podobně, následuje již praktická výuka. Začíná klasicky přednáškou o výrobě elektrické energie v elektrárně Tušimice a rovněž se na místě dozvědí vše kolem zadání semestrální práce. Další dny už jsou na řadě exkurze do provozu. Postupně se seznamují s odsířením, chemickou úpravnou vody, blokovou dozornou čili velínem, kotelnou i reaktory a dalšími technickými nezbytnostmi potřebnými k výrobě elektrické energie. „Myslím, že nám to přineslo hodně. Něco jiného je, se učit teorii a něco jiného je, být u toho. Jak se říká, vše si v praxi osahat, i když jen očima. Ukázali nám vše, co jsme chtěli vidět a řekli nám vše, o čem jsme chtěli slyšet,“ kvitoval přístup zaměstnanců elektrárny Tušimice jeden ze studentů, Jan Volek. Ostatní souhlasně přikyvovali. Jejich chvále se tak například týká i Josefa Zahradníka, vedoucího správy odsíření elektrárny Tušimice. „Jen vracím škole to, co mi sama dala. I já jsem její absolvent, i když už v roce 1978. V Tušimicích jsme si byli prohlédnout v rámci exkurze parní turbíny a já se pak do ní vrátil už jako inženýr. Poté mi doslova vlezlo pod kůži odsíření, jemuž se věnuji dodnes, takže o něm přednáším i studentům,“ říká Josef Zahradník.„Výuka nových energetických odborníků je nepřetržitý proces, který má smysl jen tehdy, pokud není přerušen. Proto se nebráníme tomu, aby studenti ze Západočeské univerzity v Plzni k nám každoročně dojížděli na praxi. Pokud to bude záležet jen na nás, pětadvacetiletou tradici nepřerušíme. Pro Skupinu ČEZ si tím vychováváme další generace specialistů v nejrůznějších oborech důležitých pro výrobu elektřiny,“ dodává na závěr Otakar Tuček, ředitel Elektrárny Tušimice a Elektráren Prunéřov.Ota Schneppmluvčí Skupiny ČEZ pro severní Čechy