„Nevím, kdo z nás dvou byl více překvapen, jestli ona nebo já. Každopádně se mi ji podařilo chytit a vyfotit. Je kroužkovaná a pochází odněkud z jižního Německa. Podrobnosti o jejím původu se pochopitelně pokusím dohledat. Loňská samice kroužek neměla, takže došlo k výměně. Zda celého páru ještě nevím, ale bude to snadné zjistit. Loňský samec, který v Počeradech hnízdil, totiž kroužky měl a z fotek, které jsem si teď stáhnul z původní fotopasti jdou krásně odečíst. Je to český pták, jen zbývá zjistit odkud,“ říká Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s. Jakmile bude mít k dispozici z nové fotopasti nějaké snímky letošního samce, tak pochopitelně právě podle kroužků pozná, zda je stejný či nikoliv.

Sokolí pár byl spatřen už také u své budky na ochozu komína v Elektrárně Prunéřov 2, rovněž i v budce umístěné na chladicí věži v Elektrárně Tušimice již seděla samice. Podle ornitologa byly zaznamenány první sokolí přelety i nad dalšími elektrárenskými lokalitami Skupiny ČEZ v severních a středních Čechách.

 „Prakticky ve všech jejích elektrárnách, uhelných i jaderných, a také v Teplárně Trmice či v areálu společnosti Energotrans v Třeboradicích u Prahy jsou na tamních výškových stavbách, myšleno komíny či chladicí věže, umístění sokolí budky. Ve většině z nich pravidelně vyvádějí páry tohoto kriticky ohroženého dravce své mladé. Od roku 2011, kdy byla v Elektrárně Tušimice umístěna na ochozu chladicí věže vůbec první hliníková sokolí budka v republice, tak světlo světa spatřilo 83 „elektrárenských“ sokolů. Například vloni se jich deset vylíhlo na severu a sedm ve středních Čechách. Budu se opakovat, ale Skupinu ČEZ lze bez nadsázky označit za největší sokolí farmu v republice. Navíc byla bezesporu průkopníkem ochrany sokola stěhovavého v průmyslových lokalitách. Teprve až po umístění první budky v Tušimicích, následovaly instalace dalších na jiných průmyslových stavbách v republice a probíhají dodnes,“ dodává Václav Beran.

To, že již počeradská samice zahřívá hned tři vejce, je pro něj velikým překvapením. „Vloni jsem tam kroužkoval mláďata, kluka a holku, až koncem května. Pokud se páru zadaří mladé vyvést, tak za nimi polezu s kroužky už v půlce dubna. Teď hlavně potřebuje pár klid a jakmile přijdou sokolíci na svět, tak dvojnásob. Proto jsme s energetiky každoročně dohodnuti, že po celou dobu, tedy od začátku zahnízdění až po definitivní opuštění budek jsou odloženy aktivity spojené nějakým způsobem s údržbou komína či lezeckým cvičením tamních profesionálních hasičů,“ kvituje Beran přístup Skupiny ČEZ.

„Klid pro sokolí zahnízdění a vyvedení mladých je pro nás samozřejmostí. Jakmile dostaneme hlášku, že opět obletují naše komíny a následně se i potvrdí, že samice sedí na vejcích, utlumujeme veškeré aktivity, které se nějakým způsobem týkají výškových staveb. Výjimka by nastala pouze v případě, kdyby byly nějakým způsobem ohroženy bezpečnost a zdraví zaměstnanců či provoz elektrárny,“ uzavírá Luboš Elšlégr, generální ředitel Elektrárny Počerady, a. s., patřící do Skupiny ČEZ.

Ta ornitologům z Alka Wildlife pomáhá hlavně tím, že financuje výrobu a instalaci budek, umožňuje monitoring, včetně umístění fotopastí a kroužkování mláďat. Rovněž prostřednictvím Nadace ČEZ již několikrát zafinancovala celý monitoring sokola stěhovavého na všech elektrárenských stavbách, to znamená nákup fotopastí, speciální optiky pro sledování a podobně.

Ota Schnepp , mluvčí Skupiny ČEZ pro severozápadní a střední Čechy