Maximální výkon malé vodní elektrárny Želina je podle průtoku vody 450 kW. Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do 31. prosince 2007 dodala do rozvodné sítě 31 913 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 28 721 tun uhlí. Vyrobenou energii Želina v letech 1995 až 2007 by tak za rok spotřebovalo 9 118 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je 3,5 MWh na domácnost a rok. Ústeckému kraji by v současnosti stačila tato energie na dva dny. „Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu by pak bylo 319 130 000 a při maximálním denním výkonu elektrárny 450 kW by nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek,“ zmiňuje některá úctyhodná čísla Antonín Volák, vedoucí odboru zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina.

Zajímavý pohled je na malou vodní elektrárnu i co se týče úspory hnědého uhlí v tunách. V letech 1994 až 2007 se díky jednomu z přírodních živlů podařilo ušetřit 28 721 tun uhlí, což představuje vlak o délce 718 vagónů. „To je přibližně 48 vlakových souprav, budeme-li počítat, že jedna souprava má 15 vagónů + lokomotivu,“ dodává k tomu Antonín Volák s tím, že Želina je tak smysluplným příspěvkem Skupiny ČEZ k ekologizaci výroby I elektrické energie a ukázkou jejího kladného vztahu k obnovitelným zdrojům.

Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat za 680 000 rakouských korun město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Na svou dobu velice dobře vybavena. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje.V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. „Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun,“ uvedl dále Antonín Volák. Na závěr ještě dodal, původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku. Její provoz má již třináct let na starosti pět lidí, kteří se střídají po dvanáctihodinových směnách. Jsou zároveň hráznými, jeznými a samozřejmě strojníky neblokových zařízení.

Dva z nich, Stanislav Švancar a Karel Dlouhý, se v sobotu stali i případnými průvodci tímto malým vodním dílem. „Ukázali jsme lidem prakticky vše. Návštěvníci si mohli prohlédnout celou strojovnu, seznámit se s naším zázemím i podkrovními místnostmi, původně určenými pro bydlení. Vzhledem byď nepatrným vibracím však mohou sloužit jen jako dočasné reprezentativní prostory, například pro konání výjezdních porad, odborné přednášky a podobně,“ řekl Karel Dlouhý, strojník neblokových zařízení.

Mezi 1 278 návštěvníky byl například i Ivo Ladenberger z Klášterce nad Ohří. „Naposledy jsem byl na Želině v roce 1986. Spolu s kamarády trempíky jsme nakukovali dovnitř, ale nic moc vidět nebylo. Stav tehdy a dnes se přitom nedá srovnat. Je jen dobře, že se Skupina ČEZ dokázala postarat o tak cenné dílo a vrátit mu původní tvář.“ Nadšena z návštěvy malé vodní elektrárny byla i Marta Fučíková z Prahy. „Máme v nedalekém Hradci chatu a během dnešní návštěvy Kadaně jsme se z plakátu dozvěděli, že je elektrárna otevřena. Protože nás zajímá, co je v okolí, kde se jinak pohybujeme, zajímavého, neváhali jsme sem zajet. Je to tu moc skvělé.“

Vůbec nejvzdálenější návštěvníci přijeli na prohlídku Želiny až z Českých Budějovic. „Trávíme teď s manželkou čtyři dny poznávání severozápadních Čech. Jeli jsme právě z Karlových Varů do Kadaně a průvodčí ve vlaku, když viděl naše batohy, se nás zeptal, zda si náhodou nejedeme prohlédnout elektrárnu. Ten o tom zase slyšel v rádiu. Vůbec jsme o dni otevřených dveří nevěděli, ale hned jsme změnili trochu směr. Jako bývalý technik se zájmem o historii jsem si něco takového nemohl nechat ujít. Sice kvůli tomu asi už vynecháme prohlídku Klášterce nad Ohří, ale stálo to za to,“ uzavřel návštěvnické pohledy na malou vodní elektrárnu Želina Jaroslav Frčka z Českých Budějovic.