„Napojení lokality Pražské Předměstí a centra města Bíliny na nový zdroj tepla jsme plánovali dlouhodobě, a to z důvodu odstavení dvou plynových kotelen PP1 a PP2. Smyslem celé akce, která je rozplánována do tří etap v letech 2011 až 2015, je zajištění stabilních a kvalitních dodávek tepla pro obyvatele města v souvislosti se zlepšením životního prostředí. Zároveň totiž přepojením poklesnou emise z lokálních zdrojů, zejména NOx,“ říká Vladimír Gult, generální ředitel ČEZ Teplárenská, a. s.
Podle jeho dalších slov proběhla první etapa do konce loňského roku a obnášela realizaci nových přípojek v centru města. Druhá je naplánovaná na rok 2012, kdy dojde k přepojení plynových kotelen na nově vybudovaný horkovod. Ve třetí etapě je počítáno s dokončením posledních přípojek, přičemž by stavba měla skončit do konce roku 2015.Zatímco převážně domácnosti se dočkají jen přepojení ze stávajících plynových kotelen označovaných jako PP1 a PP2 a snížení ceny tepla, objekty v centru budou připojeny zcela nově.
Na centrální zásobování teplem budou v centru připojeny městské objekty, v nichž sídlí Správa sociálních služeb, odbor dopravy MěÚ, Základní umělecká škola, plavecká hala, zimní stadion a další. Z mimoměstských pak například půjde o administrativní budovu Severočeských dolů. U všech je předpokládáno, že ročně budou zásobovány teplem ve výši 27 TJ. Dalších 42 TJ tepla bude ročně určeno pro Hornickou nemocnici s poliklinikou a bytové objekty v lokalitě Pražské Předměstí. V případě bytových jednotek se jedná o 1 150 domácností.
„Průměrná domácnost navíc ušetří za teplo 5 292 korun, což je pro celkem 1 150 připojených domácností šest milionů korun ročně. Město vytápěním svých objektů prostřednictvím vyrobeného tepla v Elektrárně Ledvice ušetří zhruba jeden milion a například Hornická nemocnice s poliklinikou půl milionu korun ročně,“ dodává k tomu Petr Hodek, obchodní ředitel ČEZ Teplárenská, a. s.
„Stavba horkovodního napáječe, kterou zajišťuje ČEZ Teplárenská, se pro nás stala mimořádnou historickou příležitostí poznat blíže počátky, podobu a vývoj podhradí jedné z českých aglomerací raného středověku. Psal o ní již kanovník Kosmas ve své kronice v souvislosti s nástupem Vratislava II. na knížecí stolec roku 1061, kdy ho bílinský správce Mstiš pozval na vysvěcení kostela sv. Petra a Pavla. Je přitom pravděpodobné, že se nám podle během výzkumu podařilo odkrýt pozůstatky správcova dvorce, který stál před kostelem. Napovídá tomu užití kamenné nekostelní architektury a také přesná lokalizace místa dvorce Kosmou – ante ecclesiam či-li před kostelem. Z toho lze také usuzovat, že Kosmas buď osobně v Bílině byl, nebo znal její prostředí z vyprávění očitých svědků události,“ zamyslel se nad jedním z objevů archeolog Petr Čech.
Archeologové měli v historické části města doslova žně. Například v horní části náměstí se jim podařilo odkrýt zachovalé zbytky trojdílného dřevěného srubu. Objevili i přírodní studnu v místech, kde bylo zřejmě sklepení jednoho z domů. Po celé trase pak nalézali zbytky rozličné keramiky či úlomky zvířecích kostí. Unikátním byl nález skleněného prstenu, pravděpodobně z 11. století a také tenkého drátku ze zlata. Hodně pak napovědělo okolí kostela sv. Petra a Pavla, kde se v minulosti nacházelo pohřebiště.
„Řada nalezených a poměrně zachovalých koster a další kosterní pozůstatky jsou důkazem, že v této lokalitě se pohřbívalo od 10. do 18. století, kdy byl hřbitov zrušen. Z raně středověkého pohřbívání přitom stojí za zmínku hrob vampýra s kamenem na hrudním koši. Otisky páteře a žeber na kameni jsou důkazem, že byl uložen přímo na tělo. Důležité ovšem pro nás bylo, že jsme jen dvacet metrů jižně od kostela k našemu překvapení objevili mohutné zděné konstrukce. Postupně jsme pak odkryli pět fází městské fortifikace, přičemž nejstarší byla dovnitř otevřená hranolovitá bašta a nejmladší bašta půlkruhová, přisazená dodatečně k hradbě,“ uvedl některé poznatky Petr Čech. Nešetřil přitom chválou nad dobrou spoluprací se Skupinou ČEZ.
Podle závěrečných slov Vladimíra Gulta spolupráci s archeology považuje ČEZ Teplárenská za zcela logickou. „Nejsme přece žádní barbaři, jimž by byl lhostejný odkaz našich předků. Skupina ČEZ tudíž nepatří mezi ty společnosti, které by někde hrábly bagrem, aniž by si zajistili dohled památkářů či archeologů. I když záchranný archeologický výzkum je pro zadavatel velkých staveb ze zákona povinný, my ho považujeme vždy za samozřejmost,“ uzavřel Vladimír Gult s tím, že financování archeologického výzkumu stálo společnost ČEZ Teplárenská 1,6 milionu korun.