„Zavítali k nám lidé z celého Chomutovska, ale hlavně z Chomutova a Jirkova. Dá se říci, že místní z Kadaně a okolí, se u nás zastavují při svých procházkách i mimo oficiální dny otevřených dveří. Vždy rádi každého provedeme a ukážeme mu, jak malá vodní elektrárna funguje,“  poznamenal k návštěvnosti na Želině Martin Novák, strojník neblokového zařízení, hrázný a jezný v jedné osobě. Jak dodal, s příbuznými až z Klatov se například přijel podívat i   klempíř, který dával dohromady střechu elektrárny, když se v devadesátých minulého století rekonstruovala její budova. Zájem o prohlídku projevila i osmičlenná parta motorkářů.

„Všechny nejvíce udivilo to, že Želina byla tak krátkou dobu v provozu a pak dlouhých sedmdesát let stála. Že v ní zůstaly zachovány všechny původní komponenty, turbíny a převodovky. Prostě, že nikdo nic neukradl, jak bývá u nás zvykem,“ přiblížil Martin Novák. Zabrat prý mu dali otec se synem z Jirkova, na nichž bylo vidět, že se vyznají. „Ptali se na všechno od historie přes technickou stránku věci až po výkon a vývod vyrobené elektřiny. Měli takové dotazy, že jsem si připadal, jak kdybych znova skládal zkoušky na škole. Chtěli znát tak detailní věci, až mi to připadalo neskutečný,“  usmívá se Martin Novák.

„Ve 12 hodin jsem v místním týdeníku narazili na informaci, že je dnes den otevřených dveří na Želině, tak jsem vzal vnuka a jsme tu. Říkám mu, pojedeme na vodní elektrárnu, ne každý den máš příležitost se do ní podívat,“ uvedl jeden z návštěvníků Dušan Tejml z Hory Sv. Šebestiána. Malý Kryštof měl přitom oči navrch hlavy, když si prohlížel strojovnu. Zaujaly ho i česle se zachycenou nečistotou a valící se voda propustí.

Zatímco na Želinu docházeli či dojížděli návštěvníci nárazově, ve vodní elektrárně Střekov museli pro značný zájem zavést klasický návštěvní řád. Na exkurze se chodilo vždy po půl hodině, ze začátku to byli i jednotlivci nebo jen malé skupinky. „Je to každý rok stejné, dopoledne přijde pár zájemců, ale kolem poledne a hlavně po obědě už nebudeme vědět, koho dřív provázet. Jsme ovšem schopni provést i jednotlivce, není důvod, proč by měli zbytečně čekat venku než se shromáždí více lidí,“ konstatoval  Jan Ondrušek, rozvodový strojník. Sám přitom provázel jednoho návštěvníka. Jeho kolega  Petr Kopecký měl větší štěstí, neboť už měl na starosti pětičlennou skupinu.

„Všechny nejdříve seznámíme prostřednictvím dobových fotografií s výstavbou a historií elektrárny. Následně jim ukážeme velín a vysvětlíme, co k čemu slouží. Pak už samozřejmě jdeme do strojovny se třemi Kaplanovými turbínami, kde probíráme technickou stránku Střekova. Posledním zastavení je venku u česlí a nad náhonem. Samozřejmě, že venku, je čas i na dotazy,“ zestručnil průběh exkurze Petr Kopecký.

„Jsme tu již po druhé. Předloni jsem na Střekov zavítali náhodou, neboť jsme byli zrovna na návštěvě u známých v Ústí nad Labem. Tehdy jsem si řekli, že si elektrárnu prohlédneme určitě ještě jednou, ale i s našimi dětmi. Vloni nám to sice nevyšlo, ale letos jsme přijeli i s našimi kluky. Ten starší se bude za rok rozhodovat, co bude dělat po základní škole. Zatím sám neví, ale třeba ho tohle osloví a vybere si nějaký elektrotechnickou nebo strojní střední školu. Zatím to necháváme na něm,“  usmála se Věra Jakůbková z Lovosic. Její manžel Petr a dva synové, čtrnáctiletý Petr a osmiletý Kamil, v ten samý okamžik obdivovali strojovnu.