„Přelety sokolího páru nad prunéřovskou elektrárnou jsme již v minulosti zaznamenali a stejně tomu je tak i letos. Bohužel se nám zatím nepodařilo zjistit, zda si pro zahnízdění vybrali nějaký místní objekt či se usadili někde mimo areál,“ konstatoval Václav

Beran, zoolog a kurátor sbírky zoologie a entomologie a botanického herbáře Muzea města Ústí nad Labem, jehož specializací je právě ornitologie. Byl samozřejmě rád, že mu energetici umožnili přístup do elektrárny, aby se v ní mohl sám porozhlédnout. Bohužel v době jeho návštěvy se žádný ze sokolů na nebi neobjevil, a tak se zástupci Skupiny ČEZ jen vytipoval možná místa pro umístění sokolích budek.

Varianta, že by jedna z nich mohla být umístěna přímo na komíně ovšem padla. Sokoli totiž rádi hnízdí do výšky padesáti metrů, jenže na dalších vyšších ochozech jsou různá telekomunikační zařízení, jejichž provoz odborní pracovníci jednou za čtrnáct dní kontrolují. Zahnízdění sokoli by tudíž byli rušeni jejich častou přítomností.  I když dva z vyšších ochozů, zůstaly v záloze, nakonec stejně jako v Tušimicích byla zvolena varianta chladící věže. Jako druhý možný objekt byla vybrána výtahová šachta odsíření výrobního bloku 22, na jejíž oplechování je možné budku připevnit.

Oba objekty byly vybrány s ohledem na plánovanou modernizaci elektrárny. Půjde tedy o zařízení, kterých se komplexní obnova nedotkne a svému účelu budou sloužit jen do konce provozování nemodernizovaných bloků. Jakmile komplexní obnova skončí, budou vytipována nová místa pro umístění sokolích budek.

Jak se ještě Václav Beran vrátil k tušimickému sokolímu páru, drží unikátní prvenství. Zatím není známo, že by se tito dravci snažili zahnízdit v takové výšce. „Nevím a asi ani nezjistíme, co je k tomu vedlo, ale výška 280 metrů je absolutní rekord v České republice. Škoda, že  se vyvedení mladých nevyvedlo. Byl by to určitě zápis do nějaké knihy rekordů,“ uzavřel ornitolog svou návštěvu v Prunéřově.