V loňském roce bylo uvedeno do provozu či rekonstruováno a připojeno k veřejné distribuční síti na severní a střední Moravě 35 výroben. Z toho bylo 14 malých vodních elektráren, 12 fotovoltaických elektráren, 7 kogeneračních jednotek a 2 větrné elektrárny.
Kogenerační jednotky vznikají především na městských skládkách. Typickým příkladem je město Karviná, kde ji provozují Severomoravské vodárny a kanalizace, a.s. Obdobný způsob je na skládkách v Opavě, Havířově a Zpupné Lhotě, která přísluší k průmyslové zóně u Českého Těšína – Chotěbuzi. Zajímavostí je, že na nedaleké pohraniční řece Olši je projektována i malá vodní elektrárna.
Dobrým příkladem využití solární energie je Fotovoltaická elektrárna Chválkovické sklady Olomouc, využívají na umístění fotovoltaických článků rozlehlé střechy svých objektů.
Zajímavé malé vodní elektrárny byly v posledním roce uvedeny do provozu ve Vyšních Lhotách na říčce Morávce na Frýdecko- Místecku, ve Štítech na Jesenicku na přiváděcím kanále k říčce Březí, ve Starém Městě p. Sněžníkem v Kunčicích na přítoku řeky Moravy, či na říčce Bělé v Širokém Brodě u Mikulovic, opět v severní části Jesenicka. Malé vodní elektrárny, na jejichž lokalizaci mají přírodní podmínky zásadní vliv, jsou projektovány a uváděny do provozu na těch vodních tocích, kde se stavěly již na začátku 20. století. Kvalifikovaný odhad z doby těsně po II. Světové válce se dostal na číslo pět set, koncem 80. let minulého století jich bylo v provozu na řekách Moravě a Odře a jejich přítocích pouhých 20. Od roku 1990 jich bylo každoročně uváděno do provozu kolem pěti, po roce 2000 se tento počet více než zdvojnásobuje
Plánované a realizované větrné farmy se nacházejí v tzv. Moravském větrném trojúhelníku, který zahrnuje oblast Hrubého a Nízkého Jeseníku na severu a pokračuje jižním směrem přes Oderské vrchy až k vrchům Vsetínským .Naposledy byly v tomto prostoru uvedeny do provozu Větrná elektrárna Maletín na Šumpersku, prakticky na dohled od známé věznice Mírov a Větrná elektrárna Lipá u Potštátu na okraji vojenského prostoru Libavá. Tato elektrárna má označení II., protože koncem minulého století tam byly uvedeny do provozu dva značně menší repasované větráky z Holandska.
Největší počet žadatelů o připojení má zájem o výstavbu fotovoltaických elektráren, kogeneračních jednotek a malých vodních elektráren. Uvedení těchto výroben, které využívají obnovitelné zdroje, do provozu je však dlouhodobější záležitostí. „Jsme povinni se ke každé žádosti vyjádřit do 30 dní tzv. Stanoviskem k žádosti o připojení. I když je naše stanovisko pozitivní, čeká žadatele vlastní realizace stavby “, uvedl Ivan Šperlín, technik poskytování sítí ČEZ Distribuce ze Skupiny ČEZ . Poté následuje řada legislativních kroků, které musí žadatel splnit, abychom s ním mohli uzavřít Smlouvu o připojení. „Požadujeme kolaudační rozhodnutí, revizní zprávu o vybudovaném zařízení, protokol o nastavení a odzkoušení ochran, jednopólové schéma a místní provozní předpis. Poté dojde k instalaci našeho elektroměru do konkrétní výrobny,“ upřesňuje Ivan Šperlín.
Doba výstavby výroben elektrické energie z obnovitelných zdrojů se v porovnání ze situací v poslední dekádě 20. století razantně snižuje, a to více než na polovinu. V současné době jde o 2-3 roky, přičemž nejdelší je u malých vodních elektráren, nejkratší u elektráren fotovoltaických.
Ivan Šperlín konstatuje, že neexistuje povinnost připojit každý obnovitelný zdroj do veřejné distribuční sítě, jak se v laické veřejnosti tvrdí. „Podle energetického zákona má distributor přednostně připojit obnovitelný zdroj, je tím míněno před klasickým, třeba spalovnou, ale takový případ upřednostnění zdrojů jsme zatím neřešili.“ Posuzuje se tzv. připojitelnost, což znamená jestli je zdroj možno připojit bez zpětných, tedy negativních vlivů. Vlivy jakékoliv připojené výrobny nemohou překročit závazné technické limity dané vyhláškou .
Náklady spojené s připojením k distribuční soustavě jsou výrobci stanoveny měrným podílem oběma stranám , tzv. výrobci a společnosti ČEZ Distribuce ze Skupiny ČEZ., a to na základě vyhlášky , přičemž základními ukazateli jsou napěťová hladina, výkon a způsob připojení.
Do celého procesu připojení vstupuje však ještě Energetický regulační úřad, který uděluje licence na výrobu elektřiny. Ta musí dokladovat možnost výroby z obnovitelných zdrojů u konkrétní výrobní jednotky.