25. 3. 2005

Před dvaceti lety dosáhl 1. blok Dukovan 100 % výkonu

Zítra, 26. března 2005, to bude přesně 20 let, kdy první blok elektrárny Dukovany poprvé dosáhl plného - 100 % výkonu. Bylo to 30 dnů od chvíle, kdy 24. února 1985 vyrobil první elektřinu pro československou rozvodnou energetickou síť.

V prvním roce svého provozu blok vyrobil 2,397 miliardy kWh elektřiny a do konce roku 2004 to již bylo 59,701 miliardy kWh (celková výroba tohoto prvního bloku, celkově má dukovanská elektrárna čtyři). Při maloodběru elektřiny českými domácnostmi na úrovni roku 2004 by toto množství pokrylo jejich potřebu na 50 měsíců. V loňském roce bylo ve zdrojích na území České republiky vyrobeno 84,333 miliardy kWh a na této výrobě se čtyři bloky JE Dukovany podílely 16,16 %. Spolu s druhou českou jadernou elektrárnou v Temelíně mělo „jádro“ 31,21 % podíl na výrobě elektřiny v České republice.

Výběr základních dat ze spouštění 1. bloku JE Dukovany:

Aktivita

Datum

Start reaktoru (zahájení štěpné reakce)

12. února 1985

Připojení turbogenerátoru 1. k rozvodné síti

24. února 1985

Připojení turbogenerátoru 2. k rozvodné síti

25. února 1985

Dosažení 100 % výkonu bloku

26. března 1985

Zahájení zkušebního provozu

3. května 1985

Zahájení trvalého provozu bloku

3. listopadu 1985

Ladislav Kříž, tiskový mluvčí ČEZ, a. s.

Příloha:

Minulost

Historie Jaderné elektrárny Dukovany (EDU) sahá až do počátku 70. let, kdy tehdejší Československo a Sovětský svaz podepsaly v roce 1970 mezivládní dohodu o výstavbě dvou jaderných elektráren s výkony 1760 MW - první v Jaslovských Bohunicích na Slovensku a druhé v Dukovanech na jižní Moravě. S výběrem lokality pro stavbu EDU úzce souvisela existence přečerpávací vodní elektrárny Dalešice s vyrovnávací nádrží Mohelno, které jsou umístěny na řece Jihlavě a slouží elektrárně jako zásobárna technologické vody.

Začalo se na jaře 1974

Výstavba elektrárny byla zahájena v dubnu 1974, práce však byly v letech 1976-1978 z důvodu přepracování projektu elektrárny na modernější typ jaderného reaktoru VVER 440 - V 213 přerušeny. Naplno se začalo stavět až od července 1978. Výstavby a montáže se ujaly tuzemské firmy, domácí původ má i 85 % zařízení, včetně reaktorů, parogenerátorů a turbín. Dominantní roli hrála plzeňská Škodovka s dodávkou reaktorů, turbín a generátorů, Vítkovice, které dodaly parogenerátory, a Královopolská, dodavatel těžké chemie.

V roce 1987 na plný plyn

Tlaková nádoba reaktoru byla do 1. bloku usazena v listopadu 1982, poprvé byla v reaktoru spuštěna řízená řetězová štěpná reakce v únoru 1985. Plného výkonu dosáhl reaktor o měsíc později. Zbývající bloky byly spouštěny postupně v letech 1986 a 1987. Svého maximálního projektového výkonu 1760 MW dosáhla elektrárna v červenci 1987.

Současnost

Po celou dobu existence elektrárny až po současnost se provoz EDU vyznačuje vysokou spolehlivostí, nízkou poruchovostí a bezpečností. Velkou předností elektrárny je i její přínos pro životní prostředí - ročně ho ušetří od zátěže 17 milionů tun oxidů uhlíku; ty by se uvolnily při spálení 11 milionů tun uhlí v uhelných elektrárnách.

Z jádra nejlevnější elektřina

Z technických i ekonomických důvodů jsou reaktorové bloky elektrárny provozovány dlouhodobě na plný výkon. I když se elektrárna rozhodně nehoní za rekordy - zásady bezpečnosti a technická omezení to ani neumožňují - snaží se vzhledem k nízkým proměnným nákladům na výrobu elektřiny v dukovanských blocích tyto bloky využívat co nejvíce. Pouze jednou ročně probíhá plánovaná odstávka reaktorového bloku z důvodu výměny paliva v reaktoru a provedení kontrolních a údržbářských prací. K výměně jedné čtvrtiny paliva dochází zpravidla po 300 dnech provozu.

Jaderná bezpečnost

Základním požadavkem provozu EDU je dodržení jaderné bezpečnosti. Jde o soubor technických a organizačních opatření, která musejí zajistit, aby proces štěpení atomových jader, spojený s uvolňováním radioaktivity, zůstal za jakýchkoliv podmínek pod kontrolou člověka. Kromě jaderné bezpečnosti dbá elektrárna také na bezpečnost radiační, tj. na ochranu lidí a životního prostředí před následky ionizujícího záření a před stykem s radioaktivními látkami.

Dokonale připravený personál

Vynikající provoz EDU je výsledkem nejen dobré práce projektantů elektrárny a stavbařů, ale především kvalitní přípravy personálu. Každý zaměstnanec EDU musí úspěšně projít zdravotní prohlídkou a pravidelně se opakujícím psychologickým vyšetřením. Za předpokladu splnění požadovaných kvalifikačních předpokladů je poté na výkon své funkce odborně připravován ve školicím středisku elektrárny. Zcela zvláštní péče se věnuje řídicímu a obslužnému personálu reaktorových bloků. Odbornou způsobilost operátorů jaderných bloků každé dva roky prověřuje státní zkušební komise složená ze špičkových odborníků v daném oboru. Nároky kladené na zaměstnance elektrárny nejlépe dokumentuje stupeň dosaženého vzdělání zaměstnanců EDU - 25 % z nich má střední vzdělání, 47 % úplné střední vzdělání s maturitou a 27 % vzdělání vysokoškolské.

Lepší než průměr EU

Podle hodnocení odborníků se v mezinárodním měřítku EDU řadí k těm lepším jaderným elektrárnám. V celé řadě parametrů je dokonce lepší, než je průměr v rámci EU. Porovnání úrovně EDU s jadernými elektrárnami ve světě umožňuje jednotná a všemi provozovateli jaderných zdrojů uznávaná soustava ukazatelů a výkonnostních provozních indikátorů WANO (World Association of Nuclear Operators). Na základě jejich vyhodnocení se v celosvětovém srovnání dukovanské bloky v současné době pohybují v první čtvrtině spektra všech jaderných bloků na světě.

Dobré vztahy s okolím

Vztah obyvatel regionu k elektrárně dostatečně charakterizuje skutečnost, že podle průzkumu veřejného mínění by v případě referenda o dalším osudu EDU dnes ve dvacetikilometrovém pásmu okolí EDU pro její zachování hlasovalo 90 procent obyvatel.

Budoucnost

Jak se ukázalo, zařízení elektrárny je schopné provozu po mnohem delší dobu, než je 30 let předpokládaných projektem. Z analýz zbytkové životnosti zařízení hlavních komponent, zejména reaktoru, vyplývá, že se tato životnost pohybuje od 70 do 140 let. Ostatní zařízení jsou na tom podobně. Proto se také vedení ČEZ rozhodlo řídit životnost elektrárny na 40 let provozu, tj. do roku 2025. Na základě tohoto rozhodnutí byl v EDU připraven Program harmonizace. Ten se netýká jen zařízení, ale má i další části - problematiku licence pro další provoz, zlepšení dokumentace, průběžné zlepšování vztahů s veřejností, zvyšování kvality personálu, konkurenceschopnosti ceny elektřiny vyrobené z jádra a zkvalitňování oblasti řízení.