Jako první se ovšem v sobotu 26. listopadu 2005 skácela k zemi pětačtyřicetimetrová čelní stěna kotelny, když se do ní v jedenáct hodin zakously bourací bagry. O hodinu později, pár vteřin před pravým polednem, pak došlo i na železobetonový kolos. Na to, jak to dopadne, byli zvědaví i samotní zaměstnanci firmy, která odstřel zajišťovala. S odstřelem tak vysokého „železobetoňáku“, který má v průměru 15 metrů a tloušťku zdi 70 centimetrů, totiž v Česku dosud nikdo neměl zkušenosti. Do komína bylo zapotřebí navrtat 318 děr, použito bylo 39 kilogramů trhaviny danubit.

Podobný osud ovšem nečeká 300 metrů vysoký komín elektrárny Tušimice II. I když bude po dokončení komplexní obnovy rovněž definitivně odstaven z provozu, jeho odstřel není z bezpečnostních důvodů možný. „Stojí totiž uprostřed staveb s technologiemi, které jsou důležité pro chod elektrárny, a nemá tudíž kam spadnout. Proto bude po skončení komplexní obnovy postupně rozebrán vybraným zhotovitelem této akce,“ říká k tomu Jiří Hampl, vedoucí odboru péče o zařízení Elektráren Tušimice a Prunéřov.

Po modernizaci elektrárny Tušimice II budou veškeré spaliny odváděny kouřovodem do chladící věže.

Elektrárna Tušimice I byla uvedena do provozu v letech 199 3-1964. Měla šest 110 MW bloků a s plným instalovaným výkonem pracovala až do začátku 90. let 20. století. Tehdy byla zařazena do útlumového programu, přičemž v letech 1991 – 1993 byly odstaveny tři bloky. Zbývající tři bloky byly odstaveny koncem roku 1998. V srpnu 1999 pak bylo rozhodnuto elektrárnu co nejvýhodněji zlikvidovat. Byl zpracován projekt, který obsahoval likvidaci všech objektů a technologických zařízení, pro které se nenašlo využití. Definitivní tečku za existencí elektrárny udělal 26. listopadu 2005 odstřel komína. V pátek 29. listopadu navíc uplyne 10 let od chvíle, kdy byl v 1:29 hodin jako poslední odstaven výrobní blok č. 5.