Pracovníci Hlavní báňské záchranné stanice v Mostě provádějí sanaci vtokové štoly od jezu Želina u Kadaně ke stejnojmenné malé vodní elektrárně Skupiny ČEZ na řece Ohři. Zacelují přitom sedm největších kavern na začátku kanálu.
„Jedná se o klasickou sanaci podzemního objektu, který je jinak zatopený vodou. Po vyregulování hladiny vody z 3,5 na 1,2 metru jsme ve štole postavili lešení a postupně zacelujeme největší kaverny vymleté vodou za 100 let. Do původního skalního masivu se vrtají takzvané chemické kotvy a na ně se navařují betonářské sítě. Potom se díry zakryjí ztraceným bedněním z vrubovaného plechu a zalijí se betonem. Na vše přijde další armovací síť a konečný betonový nástřik,“ zjednodušil průběh prací Jiří Spěváček, velitel pohotovosti HBZS Most.
Skupina záchranářů v roli „podzemních zedníků“ je pětičlenná. Potýká se přitom se sedmi největšími kavernami na začátku štoly, kde proud bývá při vtoku nejdravější. „Všechny jsou vymleté až na skálu, přičemž největší má rozměr 1,5x0,5 metru, nejmenší pak půl čtverečního metru. Další vymletá místa nejsou tak hluboká a bude je tudíž stačit překrýt jen sítí a betonovým nástřikem,“ dodal Jiří Spěváček. Čas podle něj ukáže, zda se tato metoda sanace osvědčila a podle toho se pak bude po další pravidelné kontrole štoly, která je daná ze zákona, se sanacemi na doporučení odborníků z HBZS Most pokračovat.
„Podle nové vyhlášky, kterou se letos změnil Zákon o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, se musí podzemní objekty delší než 50 metrů podrobit pravidelným prohlídkám. Proto poprvé přijeli odborníci z Hlavní báňské záchranné stanice v Mostě zkontrolovat 166 metrů dlouhý přívodní kanál už 19. května. Objevili hned několik míst vymletých vodou, hlavně na začátku a konci kanálu. Velikost těchto kavern časově odpovídá dosavadnímu působení vody na betonové ostění. Rozsah a způsob oprav pak určil jimi další přizvaný odborník specializující se na báňskou činnost, který si prošel přívodní kanál o deset dní později,“ uvedl na závěr za Skupinu ČEZ Antonín Volák, vedoucí odboru zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Cena za současná sanace přívodního kanálu nepřesáhne podle Antonína Voláka 400 000 korun.
Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat za 680 000 rakouských korun město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Na svou dobu velice dobře vybavena. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje.V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.
Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.
Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku.
Maximální výkon malé vodní elektrárny Želina je podle průtoku vody 450 kW. Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do 31. prosince 2007 dodala do rozvodné sítě 31 913 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 28 721 tun uhlí. Vyrobenou energii Želina v letech 1995 až 2007 by tak za rok spotřebovalo 9 118 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je 3,5 MWh na domácnost a rok. Ústeckému kraji by v současnosti stačila tato energie na dva dny. Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu, by pak bylo 319 130 000 a při maximálním denním výkonu elektrárny 450 kW by nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek.