25. 1. 2007

S novým odsířením bude Elektrárna Tušimice ještě ekologičtější

V rámci komplexní obnovy Elektrárny Tušimice Skupiny ČEZ proběhne i výměna stávajícího odsiřovacího zařízení za nové. Elektrárna se tím stane více ekologičtější, a to ještě několik let před tím, než v roce 2015 začnou platit přísné ekologické limity Evropské unie.

 „Výměna je logická. Stávající odsiřovací  zařízení by nemohlo fungovat v souladu s nově instalovanou technologií během  modernizace elektrárny. Hlavním důvodem je ovšem to, že nyní je povoleno  vypouštět do ovzduší maximálně 500 mg SO2 na m3 , přičemž jsme pod touto hranicí. Nové evropské normy ovšem budou umožňovat jen 200 mg SO2 na m3  a tomu se již v předstihu přizpůsobíme,“ vysvětlil na úvod Otakar Tuček, ředitel Elektrárny Tušimice a Elektráren Prunéřov.

Elektrárna Tušimice byla odsířena v letech 1994 až 1997 japonskou firmou  CHIYODA Corporation. „Technologie pracuje na principu vápencové vypírky. Oproti klasickým sprchovým odsiřovacím jednotkám je u nás použit tryskový bublinkový reaktor firmy Chiyoda, který zabezpečuje dokonalý kontakt spalin s absorbční suspenzí a tím vyšší účinnost procesu při nižší energetické náročnosti. Energosádrovec vystupující z procesu je veden na tři sušící linky tvořené hydrocyklony a vakuovanými filtry, kde dochází k odstranění vody ze sádrovce,“  zjednodušil princip odsíření Josef Zahradník, vedoucí správy odsíření  Elektrárny Tušimice. Poté je sádrovec veden pásovou dopravou do skladu nebo přímo na směšovací stanici suché dopravy popílku. Smísením popílku se sádrovcem pak vzniká deponát, který se používá pro vyplňování vytěžených důlních prostor a úpravu reliéfu krajiny při rekultivacích.

Výběrové řízení na výstavbu nové odsiřovací jednotky v Tušimicích vyhrála firma Austria Energy. Půjde o padesát metrů vysoké sprchové reaktory. „Cesta sádrovce a vápence zůstane zachována. Reaktory ovšem musí být jiné, neboť potřebujeme, aby měly dvakrát větší výkon než ty stávající,“  uvedl dále Josef Zahradník. Princip sprchového reaktoru spočívá v tom, že v jeho dolní části je neustále desetimetrová vrstva vápence. Speciálním oxidačním systémem je pak do ni přiváděn vzduch. „Tato suspenze se čerpá pěti oběhovými čerpadly do sprchových pater. Zde se rozstřikuje a padá na hladinu. Proti proudí spaliny, které zreagují s padajícími kapkami vápenné suspenze,“  poznamenal ještě Josef Zahradník.

„Realizace nového odsíření bude financováno v rámci již započaté  komplexní obnovy. Ta skončí v roce 2010, přičemž celková investice by se měla vyšplhat na více než dvacet miliard  korun,“ doplnil ředitel elektrárny Otakar Tuček.

Výstavba Elektrárny Tušimice začala v prosinci 1969, stavěna byla jako „dvojka“, neboť byla postavena shodně jako již od roku 1963 funkční, ale dnes již neexistující Elektrárna Tušimice I přímo u zdroje paliva z Dolů Nástup Tušimice. Do provozu byla uvedena v letech 1974 až 1975. Za dobu své existence prošla několika modernizacemi provozu. Nejnáročnější investiční akcí, a to ve výši  dvou miliard korun byla právě výstavba odsiřovacího zařízení v 90. letech minulého století. V té době ovšem byly zcela jiné cenové relace než dnes.

Již v letech 1983 až 1989 bylo ovšem v Elektrárně Tušimice II postaveno odsiřovací zařízení pro jeden 200 MW blok, což byl vůbec první pokus o odsíření v zemích bývalého východního bloku v průmyslovém měřítku. Zařízení mělo pracovat na principu regenerační magnezitové techniky a konečným produktem měla být kyselina sírová pro další komerční využití. I když se na zařízení sovětské výroby jezdily dívat delegace soudruhů ze všech tehdejších socialistických zemí, nikdy se jej nepodařilo uvést do provozu. Po celé řadě  neúspěšných zkoušek o zprovoznění proto došlo k likvidaci zařízení a jeho nahrazení  již vyzkoušenou technologií mokré vápencové vypírky.

Současné tušimické odsíření je originální tím, že krom jeho čtyř bublinkových reaktorů v Česku je v Evropě už jen jeden, a to v Dánsku. Další pak až někde v Kanadě.

Ota Schnepp,  mluvčí Skupiny ČEZ pro severní Čechy