Řadu významných kroků na ochranu životního prostředí zahájila energetická společnost ČEZ když v 90. letech snížila na minimum škodlivé emise uhelných elektráren. Následovala certifikace vedlejších energetických produktů na materiály s průmyslovým využitím a zahájení výstavby nových zdrojů s vyšší účinností a menšími emisemi CO2. Po celou dobu provozu uhelných elektráren plní zákonnou povinnost vracet území zasažená provozem uhelných elektráren do původního stavu.
„Celková plocha úložišť určených k rekultivaci v energetické společnosti ČEZ je cca 2568 ha. Z toho bylo v letech 1992–2007 technicky zrekultivováno 1251 ha a biologicky 430 ha. Do roku 2025 tedy společnost čekají ještě biologické rekultivace na ploše cca 2138 ha,“ uvedl Vladimír Hlavinka, člen představenstva a ředitel divize výroba ČEZ, a. s., a dodává: „V souladu s českou legislativou i legislativou EU musí společnost ještě před zahájením výstavby elektráren vědět, jakým způsobem zahradí v krajině stopy provozu svých zdrojů.“
Skupina ČEZ vyprodukovala v roce 2007 při výrobě elektrické energie a tepla celkem 9,9 mil. tun vedlejších energetických produktů. Z tohoto množství bylo více než 99% využito jako certifikované výrobky, z toho 71,5% pro rekultivace a krajinotvorbu a 28% prodáno cizím firmám. Zbývající množství, tedy necelé 1% vedlejších energetických produktů bylo uloženo jako odpad v souladu se zákonem o odpadech. Za takto uložený odpad zaplatila Skupiny ČEZ, včetně finanční rezervy na rekultivaci, 31 mil.Kč.
„ČEZ hledá nejvýhodnější způsoby rekultivace tak, aby její výsledek vrátil život tam, kde byl v minulosti provozem uhelných elektráren ohrožen,“ uvádí František Šťastný, vedoucí odboru příprava a realizace investic klasických elektráren. Nejrozšířenější formou rekultivace je dnes tzv. biologická rekultivace lesnickým způsobem. Její úspěšnost je závislá především na stanovišti a klimatických podmínkách. Zahrnuje výsadby vhodných druhů dřevin a pěstební péči o založené porosty. Založení lesních porostů na úložištích popelovin má za cíl rychleji toto území začlenit do krajiny a nastartovat v něm hydrické, hydrogeologické a biologické procesy za účelem obnovy funkcí území jako biologického celku v rámci systému ekologické stability.Lesní porost může sloužit i jako zdroj dříví coby suroviny, kromě jiného i jako energetické biomasy.
K nejvýznamnějším partnerům ČEZ při rekultivacích patří Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd Praha, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Opočno, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Česká zemědělská univerzita v Praze a Botanický ústav AV ČR v Praze a další odborníci v oblasti
rekultivací. Předmětem spolupráce je např. aplikovaný výzkum a stanovení optimálních způsobů rekultivace a zlepšení životních podmínek zakládaných porostů, výzkum půd a pěstování dřevin na půdních směsích nebo určování vhodné dřevinné skladby a volba vhodných technologických postupů, nejnověji se jedná o výzkum „mykorhizních“ symbióz pro zlepšení přežívání a růstu dřevin na rekultivovaných plochách.
----------
Rekultivace mají tři fáze: asanaci, technickou rekultivaci a biologickou rekultivaci.
V průběhu asanací dochází k demolicím provozních budov a zařízení, vyplnění nedoplavených prostor a nerovností, stabilizaci a zarovnání pláží, plání a svahů a zabezpečení proti negativním vlivům úložiště na životní prostředí. Je třeba zabránit průsakům, výluhům, prašnosti, povrchové erozi a znečištěnípovrchových vod.
Další fází revitalizace krajiny je vlastní technická rekultivace, tj. řada opatření technické povahy, jako jsou terénní úpravy devastované plochy včetně transportu výplňového materiálu, hydromeliorační a hydrotechnické práce, výstavba příjezdových a hospodářských komunikací nebo protierozní a stabilizační opatření. V této fázi se naváží zúrodnitelná zemina a hnojivové substráty.
Biologická rekultivace vrací rekultivované území a objekty do společensky prospěšného využití; podle finálního využití rekultivovaného území a objektů se biologické rekultivace dělí na zemědělské, lesnické, vodohospodářské a ostatní. Výsledkem zemědělské rekultivace mohou být role, louky, pastviny, sady, zahrady (agrotechnická rekultivace) nebo energetické plodiny, vánoční stromky, školkařství (produkce biomasy). Nejrozšířenějším způsobem realizace zemědělské rekultivace je lesnický způsob s produkcí lesního porostu s ochrannou funkcí nebo jinými zvláštními funkcemi - půdoochrannou, bariérovou, ekologicko-stabilizační, lesy pěstované ve veřejném zájmu či jako prostor pro rekreaci. Lesní porost může sloužit i k produkci dříví jako suroviny, kromě jiného i jako energetické biomasy. Hovoří se i o tzv. krajinářské rekultivaci zajišťující ozelenění komunikací a staveb, okolí vodních toků a ploch a sloužící kromě jiného i jako ekologicko-stabilizační prvek krajině