„Už podle toho, že vejce byla na komíně v provizorním „kabelovém hnízdě“ daleko od sebe, se s tím dalo počítat. Pravděpodobně se jedná o mladý málo zkušený pár,“ konstatoval Václav Beran, zoolog a kurátor sbírky zoologie a entomologie a botanického herbáře Muzea města Ústí nad Labem, jehož jedna z mnoha specializací je právě ornitologie. Přílišnou naději vylíhnutí malým sokolíkům přitom nedával už v době, kdy zástupci specializované firmy vejce na komíně objevili a po jejich vyfotografování z něj rychle po anglicku zmizeli.

Vejce nebyla oplozená

Koncem minulého týdne pak vystoupali na ochoz ve výšce 280 metrů znovu, a to na žádost České inspekce životního prostředí. Měli nenápadně zjistit, jaký je skutečný stav věcí. „Mláďata by už měla být vylíhnuta. Pokud tam budou, okamžitě prosím slezte zase dolů. Pokud ne, znamená to, že je něco špatně. Vejce lze klidně vzít, snést dolů a pak je nám předat kvůli odběru vzorků DNA,“ požádal energetiky Jiří Hejduk vedoucí inspektor z oddělení ochrany přírody Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem.

Tak se i stalo, přičemž Václav Beran v tomto týdnu vejce prozkoumal. „Proměřil jsem je následně i otevřel. Vejce byla pravděpodobně neoplozená, případně zastydla v ranné fázi inkubace. V obou byl jasně oddělen žloutek od bílku, proto si myslím, že vejce byla spíše neoplozená. Kupodivu obsah ani vůbec nepáchl,“poznamenal ornitolog a dodal, „jednoznačně lze tedy vyloučit negativní vliv rušení, konkrétně první výstup pracovníků firmy na komín, na vývoj vajec. V době jejich návštěvy již měla být totiž značně nasezená. Tedy těsně před líhnutím, proto by v nich musel být velký zárodek.“

Přístup ČEZ ochranáře příjemně překvapil

Prvotní objev vajec vyvolal celou řadu následných událostí. Protože sokol stěhovavý patří mezi ohrožené druhy, tudíž je přísně chráněný, informoval Josef Vaic, vedoucí útvaru ekologie a bezpečnosti Elektráren Tušimice a Prunéřov, o objevu právě ornitologa Václava Berana. Ten doporučil zatím nelézt na komín. Pracovníci specializované firmy, která má na starosti demolici komína, se tak omezili jen na pozemní přípravné práce, neboť stavební ruch dole podle ornitologa sokolům nevadí. Podrobnější instrukce jak přesně a do kdy se tak chovat, pak vedení elektrárny obdrželo přímo od České inspekce životního prostředí. Následně proběhla schůzka se zástupci České inspekce životního prostředí s vytipováním míst pro instalaci sokolích budek.

„Jsme velice rádi, že jste nás informovali a pozvali na jednání, které by mělo napomoci k  rozmnožení tohoto ohroženého druhu. Tato vstřícnost a ochota nás velmi překvapila. Nebývá totiž zvykem, zvláště u velkých firem, aby se k výskytu chráněných druhů zvířat postavily takto čelem a samy vyvolaly jednání o jejich dalším osudu, zvláště pak pro ně příznivém,“kvitoval přístup Skupiny ČEZ Jiří Hejduk, který do Tušimic zavítal společně s kolegyní Hanou Pitelovou.  

Dravci se přizpůsobují civilizaci

Radek Huráň stavební technolog z odboru péče o zařízení Elektrárny Tušimice poté nabídl prohlídku několika staveb. Z technického hlediska přitom neviděl problém v umístění sokolích budek na některé z nich. Spíše se obával toho, aby sokolům nevadily vedlejší vlivy. „Každé technologické zařízení elektrárny se chová jinak, ať už mírně vibruje či je o něco hlučnější, případně vypouští páru nebo odsířené zbytkové spaliny jako chladící věže. Občas se musí také někam vylézt kvůli kontrole. Vy byste nám měli tedy poradit s výběrem toho nejvhodnějšího místa, kde by byli sokoli nejméně rušeni a nevadily by jim tyto pro ně asi negativní vlivy.“ 

Ornitolog Václav Beran ho ovšem ujistil, že sokolům nevadí, co se děje pod nimi. Navíc jsou velmi přizpůsobiví. „Je to trend poslední doby, zvláště v sousedním Německu, odkud k nám nové sokolí páry přelétávají, hnízdí v městských i průmyslových aglomeracích. Vadí jim jen to, co se děje nad nimi. To je v době hnízdění problém i ve volné přírodě, například když se na skálu nad hnízdo dostane horolezec. Navíc samici jsem dnes opět pozoroval, takže tu pořád někde jsou.“

Sokolí pár se usídlil na chladící věži

A byli. Jeden ze sokolů seděl na horním ochozu 92 metrů vysoké chladící věže. Dvě bystrá očka mezi ostrým zobákem pozorovala, co se děje dole. Pohyby opeřence přitom nasvědčovaly, že zrovna porcuje ulovenou potravu. I když si ornitolog a zástupci České inspekce ochrany přírody následně ještě prohlédli další výšková místa v elektrárně, bylo prakticky již rozhodnuto. Sokolí pár si sám vybral severozápadní stěnu chladící věže, na níž bude umístěno jejich „hnízdo“. V určité výšce pod ním bude jakési dlouhé sedátko. To, když se budou mladí sokoli učit létat a zároveň padat únavou, tak aby neměli poté problém dostat se zpět do hnízda. Samozřejmostí bude záruka klidu během hnízdění a vyvedení mláďat, takže v té době nebudou plánovány žádné revize stavby.

Jak ještě ornitolog Václav Beran dodal, na základě nálezu neoplozených vajec se vrátil k loňskému výskytu sokola stěhovavého v Tušimicích: „Při rekonstrukci pozorování z roku 2009 se zdá, že pravděpodobně jeden sokol z páru bude neplodný. V loňském roce vše nasvědčovalo tomu, že sokoli hnízdí, následně však nebyla pozorována vyvedená mláďata. Je tedy možné, že i loni snesli neoplozená vejce. Doufejme, že tento problém nebude přetrvávat. V takovýchto případech ovšem obvykle dojde po několika letech neúspěšného hnízdění k výměně partnera.“

Demoliční práce mohou pokračovat

„Na základě našeho jednání a skutečnosti, že na komíně Elektrárny Tušimice nedošlo k zdárnému vyvedení mláďat zvláště chráněného druhu živočicha zařazeného v kategorii ohrožení: "kriticky ohrožený druh“ – druhu: sokol stěhovavý (neoplozená vejce)nemá oddělení ochrany přírody ČIŽP OI Ústí nad Labem žádné námitky nebo výhrady k okamžitému zahájení demoličních prací této stavby,“konstatoval za ochranáře Jiří Hejduk.

Tolik coby tečka za jednou nadějí. K lítosti ornitologů i energetiků, kteří si už na myšlenku, že nad elektrárnou se budou učit lítat mladí sokolíci, zvykli. A co je hlavní, chtěli udělat maximum pro to, aby se to povedlo.