„Proboštovský případ byl vlastně opakováním toho z roku 2010, kdy se na ochozu bývalého komína Elektrárny Tušimice rovněž pokusil zahnízdit v kabeláži pár vysoce ohroženého druhu sokola stěhovavého. Kdyby se mláďata tehdy vylíhla, byl by asi zapsán do sokolí Guinessovy knihy rekordů, neboť se o to snažil v neuvěřitelné výšce 280 metrů. Každopádně po objevení dávno opuštěných vajec jsme začali se Skupinou ČEZ úzce spolupracovat a v lednu 2011 jsme osadili chladicí věž v Tušimicích dvěma sokolími budkami. V jedné z nich ještě téhož roku pár úspěšně zahnízdil a vyvedl tři mláďata,“ zavzpomínal si ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s.

Když na jaře loňského roku objížděl nejrůznější lokality s výškovými industriálními stavbami v Ústeckém kraji a tipoval, kde by mohl ještě sokol stěhovavý případně zahnízdit, komín bývalé výtopny ČEZ Teplárenské v Proboštově mu přitom padnul hned do oka. „A co bylo hlavní, sokola jsem tam i zahlédl! Při druhé návštěvě lokality samec opět seděl na ochozu. Pak odletěl a po čase se vrátil s potravou, kterou předal partnerce a hned letěl na pravděpodobné hnízdo zahřívat vajíčka. Podle jejich dalšího chování pak bylo jisté, že tam opravdu v kabeláži mají hnízdo,“ dodal ornitolog, který se již tehdy těšil, jak bude v dubnu kroužkovat první proboštovské a další „čezácká“ sokolí mláďata. Bohužel jak se ve finále ukázalo, dvě snesená vejce byla zastydlá.

„Takže nyní chceme opět matce Přírodě trochu pomoci tím, že sokolímu páru, stejně jako v případě ostatních lokalit Skupiny ČEZ v severních Čechách, připravím k zahnízdění budku. Dám ji na horní ochoz komína, aby měl klid. Tedy pokud se pár vrátí,“ doplnil Václav Beran s tím, že budka na ochozu zůstane, i kdyby se letos sokoli v okolí bývalé výtopny neobjevili. „Například v obou jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín zely sokolí budky po dva roky od jejich instalace na ventilačních komínech prázdnotou, respektive se v nich zabydlely poštolky. Teprve v loni v obou poprvé zahnízdil sokol stěhovavý. Takže pokud se letos nad Proboštovem sokoli neobjeví, stane se budka určitě domovem pro pár poštolek. I ty jsou z čeledi sokolovitých, a přestože ještě nepatří mezi ohrožené druhy, je jich rok od roku méně.“

Že bude mít ze strany ČEZ Teplárenské sokolí pár klid je samozřejmostí. „Výtopna je vzhledem k naší moderní ekologické plynové kotelně postavené v Elektrárně Ledvice již mimo provoz, a tak díky záchraně ohroženého živočišného druhu má její komín i nadále smysluplné využit. S instalací budky pochopitelně počítáme už od doby, kdy byl sokolí pár objeven. Pokud letos sokol stěhovavý u nás zahnízdí, budou stejně jako vloni nájemci komína, konkrétně tři mobilní operátoři, informováni o vzniklé situaci. Případné plánované aktivity na ochozech tak budou muset nejdříve konzultovat s námi a hlavně s ornitologem Beranem. Stejně jako naši kolegové v elektrárenských lokalitách máme z výskytu sokola stěhovavého velikou radost a možná jako oni budeme mezi sebou uzavírat sázky, kolik samice snese vajec či kolik mláďat nakonec pár vyvede,“ uvedl Radim Sobotík, obchodní ředitel ČEZ Teplárenské.

V roce 2020 zahnízdilo na výškových objektech Skupiny ČEZ deset sokolích párů, tedy o tři více než v roce 2019. Podle ornitologa Václava Berana je to rekord, jímž se nemůže pochlubit žádná společnost v České republice, které rovněž na svých technologických stavbách umisťují sokolí budky pro dravce, jenž se rozhodl žít v industriální krajině. Unikum je to i v rámci Evropy. Ne všem párům se však podařilo vyvést mladé, a tak se jich vloni rozletělo do světa jen jedenáct. I to lze ovšem považovat za úspěch, zvláště když od roku 2011 spatřilo na ochozech komínů či chladicích věží v lokalitách Skupiny ČEZ světlo světa už minimálně 95 mláďat.

Ota Schnepp , mluvčí Skupiny ČEZ pro severozápadní a střední Čechy