Studenti se svým tříčlenným pedagogickým doprovodem přijeli na třídenní návštěvu severních Čech ze Soukromého reálného gymnázia – Přírodní škola, o.p.s., v Praze. „Jedná se o formu zážitkové pedagogiky týkající se zeměpisu, fyziky a chemie. Projedeme totiž kus Čech, neboť začínáme chemickou těžbou uranu ve Stráži pod Ralskem a pak se na další dva dny přesouváme do Podkrušnohorské hnědouhelné pánve. Prohlédneme si z některých zdejších hnědouhelných lomů a následně klasickou a vodní elektrárnu. Cestou zpět do Prahy pak ještě někde zastavíme u větrných elektráren, říká Marek Matura, tajemník školy.

Smysl této praktické výuky je podle něj zcela prozaický. Jednak studenti nemusí naslouchat přednáškám jen v lavicích, ale v reálu a zároveň si sami vytvoří vlastní názor na energetickou problematiku. „Výjezdy pořádáme jednou za dva roky, a to pro starší ročníky. Tedy pro studenty, kteří už jsou schopni pochopit, na čem komplexně stojí výroba elektrické energie, vnímají všechna pozitiva i případná negativa, Dokáží se pak zaposlouchat i do různých veřejných debat o energetice, kterých je dnes požehnaně, a nebrat za bernou minci názor jen jednoho z řečníků, ale vytvoří si na celou věc svůj vlastní,“ vysvětlil Marek Matura.

Průvodcem studentů i pedagogů po elektrárně Prunéřov II se stal Čeněk Čehula, bývalý vedoucí výroby elektrárny Prunéřov I, který se i na zaslouženém odpočinku tímto způsobem dál věnuje energetice. Když po odborné přednášce všichni zamířili do provozu, byla pro ně největším zážitkem chůze ve výškách po roštech a pohled skrz ně na výrobní technologii.

Malou vodní elektrárnou Želina je pak provedl Jaroslav Široký, strojník neblokových zařízení a zároveň hrázný a jezný. Studenty zde zaujala 166 metrů dlouhá skrz skálu vedená přívodní štola od stejnojmenného jezu, jímž je do elektrárny přiváděna voda na dvě dvojité Francisovy turbíny. „Ptali se pochopitelně i na ně, na jakém principu fungují či kolik díky nim vyrobíme ročně elektřiny,“ dodal Jaroslav Široký.