Energetici palivo průběžně naváželi od poloviny loňského roku. Z výrobního závodu ruské korporace TVEL ve městě Elektrostal nedaleko Moskvy palivo urazilo několik tisíc kilometrů. Částečně letecky, částečně po silnici. Vše pod přísným dozorem. O trase a termínech věděl omezený okruh prověřených lidí. Zvýšená radiační opatření nebyla potřeba. Radioaktivita čerstvého paliva je totiž srovnatelná s přírodním pozadím.
„Konkrétní termíny, trasa nebo způsob zajištění fyzické ochrany jsou utajovanou informací. Z hlediska radioaktivity není čerstvé palivo nebezpečné, jde ale o velmi drahý a strategický materiál,“
Výrobce palivo přepravuje ve speciálních ocelových kontejnerech. Ty odolají ohni, vodě, pádům z výšek nebo nárazům. Jejich klíčovým prvkem je akcelerometr. Z něj jde zjistit, zda během přepravy nedošlo k nadměrnému nárazu, který by mohl přepravované palivo poškodit.
Speciální policejní doprovod opouští palivo až v areálu elektrárny. Až zde si ho totiž přebírají energetici. Kontrolují počet kontejnerů, neporušenost nainstalovaných pečetí nebo stav akcelerometrů. Poté pracovníci kontejnery uloží ve skladu čerstvého paliva a jednotlivé palivové soubory umístí do skladovacích zásobníků.
V jednom temelínském reaktoru je 163 palivových souborů. Každý palivový soubor měří přes 4,5 m a váží cca 750 kg. Celkem je v reaktoru cca 86 tun paliva. Palivo zůstává v aktivní zóně reaktoru obvykle čtyři roky. Ročně se tak vymění přibližně čtvrtina paliva.
