„Sokol stěhovavý se dokonce pokusil zahnízdit na komíně ve výšce 280, bohužel vyvedení mláďat se nepovedlo. Zatím není známo, že by se tito dravci snažili zahnízdit v takové výšce. „Nevím a asi ani nezjistíme, co je k tomu vedlo, ale výška 280 metrů je absolutní rekord v České republice i v Evropě. Škoda, že se vyvedení mladých nevyvedlo. Byl by to určitě zápis do nějaké knihy rekordů,“

uvedl Václav Beran, zoolog a kurátor sbírky zoologie a entomologie a botanického herbáře Muzea města Ústí nad Labem, jehož jedna z mnoha specializací je právě ornitologie.

Jak se podle něj ukázalo, vejce buď v rané fázi zastydla, nebo nebyla vůbec oplozena. „Vejce byla pravděpodobně neoplozená, případně zastydla v ranné fázi inkubace. V obou byl jasně oddělen žloutek od bílku, proto si myslím, že vejce byla spíše neoplozená. Kupodivu obsah ani vůbec nepáchl,“ poznamenal ornitolog a dodal, „jednoznačně lze tedy vyloučit negativní vliv rušení, konkrétně první výstup pracovníků firmy na komín, na vývoj vajec. V době jejich návštěvy již měla být totiž značně nasezená. Tedy těsně před líhnutím, proto by v nich musel být velký zárodek.“

Na dvě sokolí vejce snesená v kabeláži přitom loňského března narazili pracovníci firmy, kteří připravovali plánovanou

demolici komína v rámci komplexní obnovy Elektrárny Tušimice II. Aniž by se něčeho dotkli, vejce i „hnízdo“ nafotili a fotky předali pracovníkům zabývajícím se ekologií elektrárenského provozu. Ti okamžitě vyrozuměliVáclava Berana a rovněž i Českou inspekci životního prostředí v Ústí nad Labem. Společně se pak dohodli na postupu, včetně zastavení prací na demolici komína, a vytipování možných míst k umístění sokolích budek v elektrárně. Protože během loňské návštěvy Tušimic zahlédli sokola stěhovavého právě na chladicí věži, bylo předem rozhodnuto.

„Jsme velice rádi za to, jak se Skupina ČEZ postavila k  rozmnožení tohoto ohroženého druhu.  Vstřícnost a ochota nás velmi překvapila. Nebývá totiž zvykem, zvláště u velkých firem, aby se k výskytu chráněných druhů zvířat postavily takto čelem a samy vyvolaly jednání o jejich dalším osudu, zvláště pak pro ně příznivém,“ kvitoval přístup Skupiny ČEZ Jiří Hejduk, z oddělení ochrany přírody České inspekce životního prostředí v Ústí nad Labem.

Podle Václava Berana se po dlouhých letech, během nichž prakticky vyhynul, vrací zpět do Čech ze sousedního Německa. Protože pro něj přirozená hnízdiště jsou již obsazená, snaží se zahnízdit jinde. „Sokolům nevadí, co se děje pod nimi. Navíc jsou velmi přizpůsobiví. „Je to trend poslední doby, zvláště v sousedním Německu, odkud k nám nové sokolí páry přelétávají, hnízdí v městských i průmyslových aglomeracích. Vadí jim jen to, co se děje nad nimi. To je v době hnízdění problém i ve volné přírodě, například když se na skálu nad hnízdo dostane horolezec,“ vysvětlil ornitolog.

Doufá přitom, že sokolí pár si jednu z budek k zahnízdění vybere. To se ovšem pozná až během jejího dlouhodobého monitorování. „Místo k zahnízdění si sokoli začínají hledat v průběhu února, vejce snášejí v březnu. Uvidíme, zda se to povede. Pokud ano, pozorování bude pro nás dost důležité, mimo jiné může potvrdit nebo vyvrátit, že jeden sokol z páru je neplodný.“  Jak ještě Václav Beran uvedl, sokolí budka je vyrobena z dvou centimetrů silného hliníkového plechu a má životnost 30 až 40 let. Na jejím dně jsou pak nasypány kamínky z keramzitu.

„Jsme rádi, že můžeme ornitologům a životnímu prostředí významně pomoci i takovou maličkostí, jako je výroba a následná instalace sokolích budek na chladicí věži. Nám sokol stěhovavý v žádném případě nevadí a snad my nebudeme vadit jemu. Ornitologům i pracovníkům České inspekce životního prostředí budeme pochopitelně i nadále vycházet maximálně vstříc,“ uzavřel Otakar Tuček, ředitel Elektráren Tušimce a Prunéřov.