Co se týče Prunéřova, má Skupina ČEZ už téměř dokončeno podání EIA – posouzení vlivu na životní prostředí. Obchodně jsou pak již podepsány smlouvy na dodávky kotlů s Vítkovicemi a turbín se Škodou Power. V pokročilém stádiu je jednání s dodavatelem odsíření Austria Energy, mělo by skončit podepsáním smlouvy ještě v tomto roce. „Ve všech případech jsou dodavatelé technologií stejní jako pro Tušimice. Při podpisu smluv jsme totiž uváděli jako opci Prunéřov. Generálním dodavatelem obou modernizací je Škoda Praha Invest,“ uvedl dále Otakar Tuček.
Hlavní parametr modernizace obou zmiňovaných elektráren spočívají hlavně v tom, že Skupina ČEZ přizpůsobí zařízení očekávané kvalitě paliva. To bude podstatně horší než současné. „Rovněž využijeme maximálně možné vylepšení z hlediska účinnosti, které je efektivní v případě Tušimic pro 4x 200 pro Prunéřov 3x 250 MW. Minimálně tím splníme ekologické limity, které budou v době provozu již zmodernizovaných zařízení v platnosti. Proti současnému stavu přinese použitá nová technologie snížení emisí CO2 o 15, emisí SO2 o 70, emisí NOx o 65 a emisí popílku o 40 procent,“ podotkl ředitel Tuček. Dalším parametrem je, aby zařízení bylo schopno provozu po dalších 25 až 30 let. To je hranice jeho ekonomické i technologické životnosti, protože za tu dobu se dostane technika natolik kupředu, že nebude mít cenu dál nyní modernizované bloky udržovat v provozu.
Protože podle ředitele Tučka nikdo v současné době nevyrábí lepší technologii pro 200 až 250 MW než je ta, co bude po modernizaci používána v Tušimicích a Prunéřově, budou obě elektrárny Skupiny ČEZ srovnatelné s těmi ve vyspělé západní Evropě. „Budeme buď na stejné úrovni nebo možná dokonce lepší,“ uzavírá lakonicky Otakar Tuček.
Elektroodlučovače 1 a 2
Pohled na výstavbu nových elektroodlučovačů
Věž
Elektrárna Tušimice II (ETU II) se čtyřmi 200MW bloky byla uvedena do provozu v letech 1974–1975. Postavena byla, shodně jako ETU I, přímo u zdroje paliva Dolů Nástup Tušimice Severočeských dolů, odkud přichází palivo pásovou dopravou až do kotelny. Elektrárna je uspořádána blokově s vyvedením výkonu do přenosové soustavy 400 kV. Dodnes obě elektrárny – ETU II a ETU I – vyrobily 226 075 224 MWhelektrické energie a dodaly 33 512 767 GJ tepla.
Komplexní obnova Elektrárny Tušimice II, která se jako první akce programu obnovy zdrojů ČEZ uskuteční v letech 2007–2010, zlepší parametry všech hlavních technologických celků elektrárny od hlavního výrobního zařízení kotelny přes strojovnu až po odsíření. Proběhne při ní i obměna či modernizace systému kontroly a řízení, elektročásti, zauhlování, vnitřního spojovacího potrubí a venkovních provozů. Obnova zvýší účinnost bloků na 38 % a umožní spalovat méně kvalitní energetické uhlí, které bude k dispozici v lokalitě Libouš po roce 2010. Po dokončení obnovy poklesnou výstupní koncentrace emisí SO2 o 70 % a NOx o 65 %. Především díky vyšší účinnosti bloků dojde ke snížení emisí skleníkového plynu kysličníku uhličitého o 15 %, což pomůže naplnit závazky České republiky v rámci dohody v Kjoto.
Kromě komplexní obnovy ETU II zahrnuje program obnovy uhelných elektráren ČEZ obdobnou akci v Elektrárně Prunéřov II (po obnově se počítá s instalovaným výkonem 3 x 250 MW). Současně se přípravuje výstavba nového hnědouhelného bloku o instalovaném výkonu 660 MW v Elektrárně Ledvice. Z důvodu nedostatku paliva v lokalitě nebo neefektivity udržování úrovně ekologických parametrů bude ukončen provoz více než desítky bloků.
Kromě Elektrárny Tušimice I, odstavené již v roce 1998, hodlá ČEZ na přelomu let 2015 a 2016 zcela ukončit provoz Elektrárny Prunéřov I. Dalším zařízením, které definitivně mezi léty 2015 a 2020 zastaví provoz, je Elektrárna Mělník III. Podobný osud postihne i Elektrárnu Chvaletice, jejíž životnost je plánována jen do roku 2020. Žádné lokality se však ČEZ nehodlá zbavit a hledá možnosti jejího dalšího využití, především energetického, tedy jiných paliv než je tuzemské uhlí. Pozornost je věnována i zabezpečení dodávek tepla v lokalitách, kde je elektrárna poskytuje zákazníkům.
Při zásadní modernizaci a instalaci nových technologií lze počítat s dobou provozu elektrárny na dalších 25 let, při výstavbě nových moderních bloků s výhledem jejich provozu na dalších 40 až 50 let.