„V roce 2009 jsme měli v plánu dodat do rozvodné sítě 2 102 MWh elektrické energie. Nakonec to bylo 2 139 MWh,“ říká Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Jak dodal, na výrobu 1 MWh je zapotřebí přibližně 900 kg uhlí. „Roční výrobou elektrické energie pomocí malé vodní elektrárny Želina jsme tak ušetřili 1 925 tun uhlí, což odpovídá jedné vlakové soupravě se 48 vagóny.“

Plán výroby elektrické energie se podle Antonína Voláka podařilo dodržet i přes nečekanou měsíční odstávku jedné z Francisových turbín, která i poté kvůli technickým problémů nejela naplno.  

V roce 2008 měla malá vodní elektrárna Želina dodat podle plánu do rozvodné sítě 2 101 MWh elektrické energie. Nakonec to bylo 1 MWh v méně. Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do 31. prosince 2009 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 36 153 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 32 538 tun uhlí. 

„To představuje vlak s 813 vagóny, tedy 54 vlakových souprav, z nichž každá má 15 vagónů + lokomotivu,“uzavírá Antonín Volák s tím, že Želina je tak smysluplným příspěvkem Skupiny ČEZ k ekologizaci výroby elektrické energie a ukázkou jejího kladného vztahu k obnovitelným zdrojům.

Vyrobenou energii malou vodní elektrárnou  Želina v letech 1995 až 2009 by za rok spotřebovalo zhruba 18 000 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je nyní 2 MWh na domácnost a rok. Celému Ústeckému kraji by vloni stačila tato energie na 1,6 dne. Všechny domácnosti v Ústeckém kraji by ji pak měly na 13 dní. (Loňská spotřeba domácností činila 995 GWh.)

Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu, by bylo  361 530 000. Při maximálním výkonu elektrárny 450 kW by nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek denně.

Všeobecné informace

Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908.  Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu.  Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově.  Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu  a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.

Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku. V rámci Dne otevřených dveří u příležitosti sto let její existence, si 5. dubna 2008 prohlédlo 1 278 návštěvníků.