„Toho jsme bohužel ani v jednom měsíci nedosáhli, neboť vody v řece Ohři, i přes vydatné srážky, bylo žalostně málo,“ konstatoval Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Zatímco počasí energetici neovlivní, vlastní dění v elektrárně ano. „Proto jsme se v době nízkých stavů říční hladiny jako každoročně zaměřili na průběžnou revizi a údržbu celého zařízení.“
Na výrobu 1 MWh je zapotřebí přibližně 900 kg uhlí. „Pololetní výrobou elektrické energie na malé vodní elektrárny Želina jsme tudíž ušetřili 909 tun uhlí. Počítáme-li přitom s tím, že hmotnost paliva v jednom vagónu je 40 tun, vznikne nám tak vlaková souprava s 23 vozy,“ dodal ještě Antonín Volák. Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do konce června 2012 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 41 805 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře kolem 46 000 tun uhlí. Tím je nesporně přínosem pro ekologický program Skupiny ČEZ.
„Vyrobená energie by stačila zhruba 20 900 domácnostem po dobu jednoho roku. Budeme-li tedy brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je nyní 2 MWh na domácnost a rok. Celému Ústeckému kraji by stačila tato energie na tři dny. Všechny domácnosti v Ústeckém kraji by ji pak měly přibližně na 23 dní,“ uzavřel Antonín Volák s tím, že při maximálním výkonu elektrárny 450 kW by mohlo nepřetržitě svítit 4 500 stowattových žárovek denně.
Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu.
Malá vodní elektrárna Želina. Na horním snímku kontroluje Stanislav Švancar, strojník neblokových zařízení, spouštěcí mechanismus stavidel.
Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.
Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.
Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku.