„V roce 2008 jsme měli v plánu dodat do rozvodné sítě 2 101 MWh elektrické energie. Nakonec to bylo 1 MWh v méně,“ říká Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Jak dodal, na výrobu 1 MWh je zapotřebí přibližně 900 kg uhlí. „Roční výrobou elektrické energie pomocí malé vodní elektrárny Želina jsme tak nespálili 1 890 tun uhlí, což odpovídá vlakové soupravě o 47 vagónech.“

Plán výroby elektrické energie se podle Antonína Voláka podařilo dodržet i přes neplánovanou sedmitýdenní odstávku elektrárny. „Původně měla být jen čtrnáctidenní, a to ještě v době, kdy vlivem teplého počasí není v Ohři příliš vody. Na léto jsme totiž po předchozí kontrole štoly naplánovali opravu za sto let vodou vymletých kaveren ve 166 metrů dlouhém přívodního kanálu od jezu Želina. Dodavatel opravy však musel řešit neustálé ucpávání sacího potrubí torkretovacího stroje, byť betonovací směs odpovídala svou hustotou normě, a také poruchu na kompresoru,“ vysvětlil Antonín Volák, proč malá vodní elektrárna Želina v červenci a srpnu stála.

Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do 31. prosince 2008 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 34 014 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 30 612 tun uhlí.

„To představuje vlak o délce 765 vagónů. „To je přesně 51 vlakových souprav, budeme-li počítat, že jedna souprava má 15 vagónů + lokomotivu,“ uzavírá Antonín Volák s tím, že Želina je tak smysluplným příspěvkem Skupiny ČEZ k ekologizaci výroby elektrické energie a ukázkou jejího kladného vztahu k obnovitelným zdrojům.

Vyrobenou energii malou vodní elektrárnou Želina v letech 1995 až 2008 by za rok spotřebovalo 9 718 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je 3,5 MWh na domácnost a rok. Ústeckému kraji by v současnosti stačila tato energie na dva dny. Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu, by pak bylo 340 140 000 a při maximálním denním výkonu elektrárny 450 kW by pak nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek.

Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.

Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku. V rámci Dne otevřených dveří u příležitosti sto let její existence, si 5. dubna 2008 prohlédlo 1 278 návštěvníků.