„A právě žalostný nedostatek vody v řece Ohři v posledních dvou měsících je příčinou toho, že jsme pod plánem. Vloni tomu při pololetní dodávce 1 059 MWh tomu bylo naopak. Počasí bohužel neovlivníme. Vlivem špatných klimatických podmínek jsme například už v lednu byli pod měsíčním plánem výroby, ale v únoru a březnu jsme díky velké vodě ztrátu dohnali. Teď můžeme jen doufat, že proměnlivé léto a následný podzim nám pomohou opět deficit srovnat,“ říká Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina.
Podle Antonína Voláka je to prakticky každý rok stejné. Z jara a na začátku léta je hodně vody, takže turbíny se točí ostošest. Jakmile udeří vedra, hladina Ohře klesne a nastanou i dny, kdy elektrárna stojí, případně jede jen na jednu turbínu, na kterou se žene veškerá voda. S příchodem chladnějšího počasí a podzimem se pak výroba zase srovná,“ přibližuje každoroční koloběh. Někdy je ovšem nedostatek vody i výhodou, neboť tak nastane vhodná doba pro revize, údržbu a drobné opravy na zařízení, což by jinak, když je pod vodou, nešlo zrealizovat. „Právě teď se tak můžeme věnovat opravě převodovky první turbíny.“
Na výrobu 1 MWh je zapotřebí přibližně 900 kg uhlí. "Pololetní výrobou elektrické energie pomocí malé vodní elektrárny Želina jsme tak ušetřili zhruba 913 tun uhlí, což odpovídá jedné vlakové soupravě s 23 vagóny. Počítáme-li přitom s tím, že nosnost jednoho vagónu je 40 tun,“ podotýká Antonín Volák.
Borek Zalabák, strojník neblokových zařízení z malé vodní elektrárny Želina, kontroluje česle. Ta slouží k zachycení nečistot, které nese voda na turbíny.
Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do 30. června 2011 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 39 237 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 35 339 tun uhlí.
„To představuje vlak s 883 vagóny, tedy zhruba 59 vlakových souprav, z nichž každá má 15 vagónů + lokomotivu,“ uzavírá Antonín Volák s tím, že Želina je tak smysluplným příspěvkem Skupiny ČEZ k ekologizaci výroby elektrické energie a ukázkou jejího kladného vztahu k obnovitelným zdrojům.
Vyrobenou energii malou vodní elektrárnou Želina v letech 1995 až 1. pololetí 2011 by za rok spotřebovalo zhruba 20 000 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je nyní 2 MWh na domácnost a rok. Celému Ústeckému kraji by stačila tato energie na dva dny. Všechny domácnosti v Ústeckém kraji by ji pak měly na necelých 22 dní.
Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu, by bylo 372 120 000. Při maximálním výkonu elektrárny 450 kW by nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek denně.
Všeobecné informace
Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908. Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu. Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.
Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově. Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.
Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku.