„A právě průtok vody nám vloni dělal starosti, v řece Ohři bylo dlouhodobě žalostně málo vody. Zůstali jsme tak  444 MWh pod plánovanou roční výrobou,“ konstatoval Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Zatímco počasí energetici neovlivní, vlastní dění v elektrárně ano. „Proto jsme se zaměřili na revize a případnou opravu obou turbín. Například u jedničky již bylo zapotřebí vyměnit nějaké součásti převodovky.“

Na výrobu 1 MWh je zapotřebí přibližně 900 kg uhlí. „Loňskou výrobou elektrické energie na malé vodní elektrárny Želina jsme tudíž ušetřili 1 842 tun uhlí. Počítáme-li přitom s tím, že hmotnost paliva v jednom vagónu je 40 tun, vznikne nám tak vlaková souprava se 46 vozy,“ dodal ještě Antonín Volák.

Od svého znovuzprovoznění v roce 1994 až do konce roku 2011 dodala malá vodní elektrárna Želina do rozvodné sítě 40 896 MWh elektrické energie, což odpovídá úspoře 45 400  tun uhlí. 

„To představuje vlak s 1136 vagóny, tedy zhruba 76 vlakových souprav, z nichž každá má 15 vagónů + lokomotivu,“ uzavírá Antonín Volák s tím, že Želina je tak smysluplným příspěvkem Skupiny ČEZ k ekologizaci výroby elektrické energie a ukázkou jejího kladného vztahu k obnovitelným zdrojům.

Vyrobenou energii malou vodní elektrárnou  Želina v letech 1995 až 2011 by za rok spotřebovalo zhruba 20 448 domácností, budeme-li brát v úvahu, že průměrná spotřeba elektrické energie v ČR je nyní 2 MWh na domácnost a rok. Celému Ústeckému kraji by stačila tato energie na necelé tři dny. Všechny domácnosti v Ústeckém kraji by ji pak měly na 22 dní. Stowattových žárovek, které by vydržely nepřetržitě svítit jednu hodinu, by bylo  372 120 000. Při maximálním výkonu elektrárny 450 kW by nepřetržitě svítilo 4 500 stowattových žárovek denně.

Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908.  Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu.  Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově.  Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1995, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.

 Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku.  

Více o vodních elektrárnách skupiny ČEZ na http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne-zdroje/voda/vodni-elektrarny-cez.html