V roce 2007 bylo povoleno připojit do distribuční sítě 46 FVE. Podle Ivana Šperlína, technika poskytování sítí ČEZ Distribuce, většina žadatelů chce stavět FVE o výkonu do 10 kW. „Lidé chtějí promyšleně investovat a dotovaný zdroj, jako je fotovoltaická elektrárna u nového rodinného domu, má nejkratší dobu výstavby i návratnosti vložených financí, “ popisuje své zkušenosti se vzrůstajícím počtem žádostí.
Žádosti o připojení FVE se nesoustřeďují do určité oblasti podle počtu slunečních dnů v roce, ale přicházejí z celého území regionu Morava. Mezi počtem žádostí o připojení a FVE uvedenými do provozu v letošním roce je propastný rozdíl: od 1. ledna do 31. srpna bylo připojeno 30 ( 25 do 5KW a 5 o větším výkonu ). Je to dáno vyřízením všech administrativních záležitostí a dobou výstavby, která je u tohoto typu elektrárny 2 roky.
Od začátku roku bylo podáno také 32 žádostí na připojení malých vodních elektráren, do provozu jich bylo uvedeno pět, převážně na řece Bečvě. Energii začaly v posledním roce vyrábět také zajímavé malé vodní elektrárny ve Vyšních Lhotách na říčce Morávce na Frýdecko- Místecku, ve Štítech na Jesenicku na přiváděcím kanále k říčce Březí, ve Starém Městě p. Sněžníkem v Kunčicích na přítoku řeky Moravy, či na říčce Bělé v Širokém Brodě u Mikulovic, opět v severní části Jesenicka.
Zřetelný pokles žádostí o připojení je u větrných elektráren ( VTE ), kde hraje roli negativní postoj některých ekologických aktivit i občanů podhorských obcí v Nízkém Jeseníku. V letošním roce byly uvedeny do provozu pouze tři VTE. Plánované a realizované větrné farmy se nacházejí v tzv. Moravském větrném trojúhelníku, který zahrnuje oblast Hrubého a Nízkého Jeseníku na severu a pokračuje jižním směrem přes Oderské vrchy až k vrchům Vsetínským. V tomto prostoru byla uvedena do provozu např. Větrná elektrárna Maletín na Šumpersku, prakticky na dohled od známé věznice Mírov a Větrná elektrárna Lipá u Potštátu na okraji vojenského prostoru Libavá.
Potenciál nárůstu žádostí zůstává rovněž u kogeneračních jednotek, o jejichž výstavbu usilují především subjekty hospodařící na velkých městských skládkách. Typickým příkladem je město Karviná, kde ji provozují Severomoravské vodárny a kanalizace, a.s. Obdobný způsob je na skládkách v Opavě, Havířově a Zpupné Lhotě, která přísluší k průmyslové zóně u Českého Těšína – Chotěbuzi.
Uvedení výroben, které využívají obnovitelné zdroje, do provozu je však dlouhodobější záležitostí. „Jsme povinni se ke každé žádosti vyjádřit do 30 dní tzv. Stanoviskem k žádosti o připojení. I když je naše stanovisko pozitivní, čeká žadatele vlastní realizace stavby “, dodává Ivan Šperlín. Poté následuje řada legislativních kroků, které musí žadatel splnit, abychom s ním mohli uzavřít Smlouvu o připojení. „Požadujeme kolaudační rozhodnutí, revizní zprávu o vybudovaném zařízení, protokol o nastavení a odzkoušení ochran, jednopólové schéma a místní provozní předpis. Poté dojde k instalaci našeho elektroměru do konkrétní výrobny,“ upřesňuje Ivan Šperlín. Posuzuje se rovněž tzv. připojitelnost, což znamená jestli je zdroj možno připojit bez zpětných, tedy negativních vlivů. Vlivy jakékoliv připojené výrobny nemohou překročit závazné technické limity dané vyhláškou .
Náklady spojené s připojením k distribuční soustavě jsou stanoveny měrným podílem oběma stranám , tzn. výrobci a společnosti ČEZ Distribuce ze Skupiny ČEZ., a to na základě vyhlášky, přičemž základními ukazateli jsou napěťová hladina, výkon a způsob připojení.
Do celého procesu připojení vstupuje však ještě Energetický regulační úřad, který uděluje licence na výrobu elektřiny. Ta musí dokladovat možnost výroby z obnovitelných zdrojů u konkrétní výrobní jednotky.
Doba výstavby výroben elektrické energie z obnovitelných zdrojů se v porovnání ze situací v poslední dekádě 20. století razantně snižuje, a to více než na polovinu. V současné době jde o 2-3 roky, přičemž nejdelší je u malých vodních elektráren, nejkratší u elektráren fotovoltaických.