Úvodní stránka

PŘEDCHŮDCI A SPOLUPRACOVNÍCI

Galileo GALILEI (1564 - 1642) Italský fyzik, matematik a astronom, původním vzděláním lékař. Svým dílem položil základy moderní přírodovědy. Zkonstruoval jeden z prvních dalekohledů (1609), kterým objevil krátery na Měsíci, sluneční skvrny a měsíce Jupitera. Matematicky formuloval některé zákony mechaniky. Obhajoval Koperníkovu představu, že Země obíhá kolem Slunce a byl za své "kacířské" názory pronásledován římskokatolickou církví.

Christian HUYGENS (1629 - 1695) Nizozemský fyzik a matematik, člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské Akademie věd. Vyslovil názor, že světlo je mechanické vlnění (Huygensův princip), zkonstruoval kyvadlové hodiny, sestrojil dalekohled, kterým objevil Saturnův měsíc Titan (1655). Zabýval se také geometrií a je pokládán za zakladatele počtu pravděpodobnosti.

sir Isaac NEWTON (1643 - 1727) Britský matematik, fyzik a astronom, jeden z nejvýznačnějších přírodovědců všech dob. Vytvořil základy vyšší matematiky a hydrodynamiky a svými zákony mechaniky a všeobecným gravitačním zákonem položil základ klasické fyziky. V oblasti optiky formuloval částicovou teorii světla, zabýval se rozkladem světla a zkonstruoval zrcadlový dalekohled.

James Clerk MAXWELL (1831 - 1879) Britský fyzik, člen Královské společnosti v Londýně. Matematicky zpracoval Faradayovy zákony elektřiny a magnetismu a vytvořil teorii elektromagnetického pole. Maxwellovy rovnice popisují všechny jevy klasické elektrodynamiky, optiky a tepelného záření. Na základě teorie elektromagnetického pole předpověděl existenci elektromagnetických vln, které se šíří stejnou rychlostí jako světlo. Vytvořil teorii světla jako elektromagnetického záření.

Albert Abraham MICHELSON (1852 - 1931) Americký fyzik německého původu se narodil na území dnešního Polska, ve městě Strzelno. Byl členem řady světových vědeckých institucí. Zabýval se výzkumem vlastností světla, konstrukcí optických přístrojů a spektroskopií. Pro vznik teorie relativity měla velký význam Michelsonova měření rychlosti světla, při nichž zjistil, že rychlost světla nezávisí na pohybu zdroje nebo pozorovatele.

Max Karl Ernst Ludwig PLANCK (1858 - 1947) Německý fyzik, člen Pruské Akademie věd a Královské společnosti v Londýně. Rozborem záření černého tělesa dospěl roku 1900 k názoru, že elektromagnetická energie je vyzařována a pohlcována v kvantech energie. Tato myšlenka stála u zrodu kvantové teorie, která je jednou ze základních kamenů moderní fyziky.

Pierre CURIE (1859 - 1906) Marie SKLODOWSKÁ - CURIE (1867 - 1934) I přes počáteční těžké materiální podmínky dosáhli manželé Curieovi vynikajících úspěchů při studiu radioaktivity. Pierre se zabýval krystalografií, magnetismem, objevil piezoelektrický jev a zkoumal biologické účinky záření. S manželkou Marií a H. Becquerelem dostali v r. 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Marie (polského původu) objevila v jáchymovském smolinci nové radioaktivní prvky polonium a rádium, po tragické smrti manžela byla jako první žena jmenována profesorkou na pařížské Sorbonně. V roce 1911 získala Nobelovu cenu za chemii.

Niels BOHR (1885 - 1962) Po získání doktorátu pracoval u E. Rutherforda a od roku 1920 byl ředitelem Ústavu teoretické fyziky v Kodani. Na základě Rutherfordových pokusů a kvantové teorie vytvořil v roce 1913 model atomu vodíku a vysvětlil charakter jeho spektra. Jeho objevy vedly až k formulaci Pauliho vylučovacího principu a teoretickému zdůvodnění Mendělejevovy periodické soustavy (Nobelova cena 1922). Po okupaci Dánska uprchl do Švédska a odtud do Anglie. Později v USA spolupracoval při návrhu první atomové bomby. Po válce aktivně vystupoval proti zbraním hromadného ničení.

Enrico FERMI (1901 - 1954) Vynikající italský fyzik, který před začátkem 2. světové války emigroval do USA. V roce 1934 provedl první pokusy s ozařováním látek pomalými neutrony. V roce 1938 za své objevy obdržel Nobelovu cenu. Pokusy s pomalými neutrony ho dovedly až ke konstrukci jaderného reaktoru v roce 1942. Fermi se za války zapojil do výzkumů vedoucích ke zkonstruování prvních atomových bomb, pracoval i na vývoji vodíkové pumy. Po válce se vrátil na univerzitu v Chicagu, ale předčasně zemřel na rakovinu, vyvolanou dlouhodobou prací s radioaktivními materiály.

---