Úvodní stránka

O interferenci

Vlnění je děj, při kterém se ze zdroje šíří energie. Mechanickým vlněním je například zvuk, vlnění se šíří i na hladině vody, do které hodíme kámen. Elektromagnetické vlnění přenáší signály rozhlasu, televize nebo mobilu. Také světelná energie se šíří prostřednictvím elektromagnetického vlnění. Setkají-li se v určitém místě dvě (nebo více) vlnění, dojde k jejich skládání neboli interferenci a vznikne jediné výsledné vlnění.
Interferenci vlnění můžeme pozorovat například na hladině (obr. vlevo). Na animaci (obr. vpravo) je znázorněna interference vlnění pocházejících ze dvou bodových zdrojů: v něterých místech se vlnění zesilují, v jiných se navzájem ruší.
Pro výsledek interference dvou vlnění je rozhodující vztah mezi jejich vlnovou délkou a dráhovým rozdílem D, s jakým se obě vlnění setkají. Podstatné je, aby vlnění byla koherentní (zjednodušeně řečeno aby jejich dráhový rozdíl D byl stále stejný).

Interferenční maximum vzniká v místech, kde je pro dráhový rozdíl splněna podmínka

Tuto podmínku vyjadřujeme také tak, že v interferenčním maximu se obě vlnění setkají se stejnou fází. Dochází zde k maximálnímu zesílení vlnění, např. světla (černá křivka):

---

Interferenční minimum vzniká v místech, kde je pro dráhový rozdíl splněna podmínka

V interferenčním minimu se obě vlnění setkávají s opačnou fází, dojde největšímu zeslabení vlnění, např. světla (černá křivka):

Pokud jsou amplitudy vlnění stejné, při interferenci se v tomto případě obě vlnění úplně ruší.

---

Interference světla se projevuje různými barevnými efekty a můžeme ji pozorovat na tenkých vrstvách (mýdlové bubliny, povrch fotografických objektivů), na jemně rýhovaných plochách (kompaktní disk CD, pero páva, křídlo motýla) nebo na jemných mřížkách (pohled na lampu přes otevřený deštník).