John DALTON (1766 - 1844) Je považován za zakladatele současné atomistiky. Byl autorem teorie, podle které jsou atomy nedělitelné částice a tato představa se stala základem částicové teorie látek. Na základě důkladných atmosférických měření objevil základní zákony o chování plynů. Zabýval se i jinými problémy, vyslovil například názor, že polární záře vzniká vlivem změn magnetického pole Země. Zkoumal a popsal zrakovou vadu zvanou barvoslepost, kterou sám trpěl. Barvosleposti se také říká daltonismus.

Dmitrij Ivanovič MENDĚLEJEV (1834 - 1907) Zabýval se chemickými vlastnostmi prvků a r. 1869 výsledky svých studií publikoval ve formě periodického zákona. Zjistil, že vlastnosti prvků se periodicky opakují v závislosti na jejich atomovém čísle. Mendělejevova periodická tabulka prvků tyto změny vlastností zachycuje graficky. Předpověděl i vlastnosti prvků, které v jeho době ještě nebyly známy (galium, germánium) a u některých opravil dosud udávané údaje. Vyučoval chemii na petrohradské univerzitě.

Joseph John THOMSON (1856 - 1940) V době, kdy Röntgen objevil nové záření, působil J. J. Thomson na univerzitě v Cambridge jako ředitel Cavendishovy laboratoře experimentální fyziky a prezident Královské akademie v Londýně. Při studiu katodového záření v r. 1897 zjistil, že je tvořeno proudem záporných částic - elektronů. Dokázal tak, že Demokritova a Daltonova představa o nedělitelnosti atomu není správná. Nobelova cena v roce 1906.

Wilhelm Conrad RÖNTGEN (1845 - 1923) Vystudoval techniku v Curychu a vyučoval fyzice na řadě německých univerzit. Jako profesor univerzity ve Würzburgu objevil při experimentech s výbojovou trubicí nový druh pronikavého záření, které nazval "paprsky X" (rentgenové záření). Už zanedlouho se začalo rentgenové záření používat v medicíně. Röntgen se stal historicky prvním nositelem Nobelovy ceny za fyziku (1901). Svůj objev si nenechal patentovat, věnoval jej k volnému využití.

Henri BECQUEREL (1852 - 1908) Vystudoval stavební inženýrství, ale později se začal věnovat fyzice. Při studiu luminiscence minerálů objevil roku 1896 nový druh záření, vydávaného přírodním uranem. Zjistil, že proniká pevnými látkami, má ionizační účinky a jeho průběh se nedá nijak ovlivnit. Nový jev nazvala Marie Curie "radioaktivita". Za objev radioaktivity dostal Becquerel spolu s P. a M. Curieovými v r. 1903 Nobelovu cenu. Jeho jménem byla nazvána jednotka aktivity 1 Bq (becquerel).

Pierre CURIE (1859 - 1906) Marie SKLODOWSKÁ-CURIE (1867 - 1934) I přes počáteční těžké materiální podmínky dosáhli manželé Curieovi vynikajících úspěchů při studiu radioaktivity. Pierre se zabýval krystalografií, magnetismem, objevil piezoelektrický jev a zkoumal biologické účinky záření. S manželkou Marií a H. Becquerelem dostali v r. 1903 Nobelovu cenu za fyziku. Marie (polského původu) objevila v jáchymovském smolinci nové radioaktivní prvky polonium a rádium, po tragické smrti manžela byla jako první žena jmenována profesorkou na pařížské Sorbonně. V roce 1911 získala Nobelovu cenu za chemii.

Albert EINSTEIN (1879 - 1955) Geniální německý fyzik, který už ve svých 26 letech formuloval teorie, patřící k základům moderní fyziky: speciální teorii relativity a kvantovou teorii. Později vytvořil obecnou teorii relativity, která je moderní teorií gravitace. Ekvivalence hmoty a energie, vyjádřená rovnicí E = mc2, je teoretickým základem současné jaderné energetiky. Před 2. světovou válkou emigroval do USA, kde žil až do smrti. Po válce vystupoval aktivně proti zbraním hromadného ničení. V roce 1921 získal Nobelovu cenu.

Ernest RUTHERFORD (1871 - 1937) Zabýval se studiem radioaktivity a formuloval mj. zákon radioaktivních přeměn. Dokázal, že atom je tvořen kladným jádrem a elektronovým obalem, objevil prvek radon, roku 1919 uskutečnil první umělou přeměnu prvků. Byl profesorem na univerzitě v Cambridge, ředitelem Cavendishovy laboratoře a v letech 1925 - 1930 prezidentem Královské společnosti v Londýně. V r. 1908 obdržel za výzkumy radioaktivity Nobelovu cenu. Titul lord of Nelson.

Niels BOHR (1885 - 1962) Po získání doktorátu pracoval u E. Rutherforda a od roku 1920 byl ředitelem Ústavu teoretické fyziky v Kodani. Na základě Rutherfordových pokusů a kvantové teorie vytvořil v roce 1913 model atomu vodíku a vysvětlil charakter jeho spektra. Jeho objevy vedly až k formulaci Pauliho vylučovacího principu a teoretickému zdůvodnění Mendělejevovy periodické soustavy (Nobelova cena 1922). Po okupaci Dánska uprchl na rybářské loďce do Švédska a odtud ho britská tajná služba dopravila do Anglie. Později v USA spolupracoval při návrhu první atomové bomby. Po válce aktivně vystupoval proti zbraním hromadného ničení.

Enrico FERMI (1901 - 1954) Vynikající italský fyzik, který před začátkem 2. světové války emigroval do USA. V roce 1934 provedl první pokusy s ozařováním látek pomalými neutrony. V roce 1938 za své objevy obdržel Nobelovu cenu. Pokusy s pomalými neutrony ho dovedly až ke konstrukci jaderného reaktoru v roce 1942. Fermi se za války zapojil do výzkumů vedoucích ke zkonstruování prvních atomových bomb, pracoval i na vývoji vodíkové pumy. Po válce se vrátil na univerzitu v Chicagu, ale předčasně zemřel na rakovinu, vyvolanou dlouhodobou prací s radioaktivními materiály.

Frederic JOLIOT-CURIE (1900 - 1958) Iréne JOLIOT-CURIE (1897 - 1956) F. Joliot pracoval od r. 1925 jako asistent Marie Curie, jejíž dceru Iréne si vzal za manželku. Novomanželé přijali společné jméno Joliot-Curie. Spolu se věnovali výzkumu radioaktivity: jejich práce významně přispěla k objevu neutronu a pozitronu a v roce 1934 objevili umělou radioaktivitu. Za tento objev obdrželi oba manželé v roce 1935 Nobelovu cenu za chemii. Po válce se aktivně zapojili do mírového hnutí, Frededric byl od r. 1950 předsedou Světové rady míru.

---