Dva pohledy do vesmíru |
| Obsah >>> |
Slunce
Slunce je prvotním zdrojem energie, která umožnila život na naší zemi. I když z hlediska vesmíru jde o tu nejobyčejnější malou hvězdu, v měřítkách sluneční soustavy je jejím bezkonkurenčně největším objektem.
Slunce je obrovská koule žhavých plynů o průměru asi 1 392 000 km (109krát větší než Země), naše planeta obíhá v průměrné vzdálenosti 150 miliónů km. Stáří Slunce se odhaduje na 4.55 miliard let a mělo by zářit ještě dalších 7 miliard let. Chemické složení je poměrně jednoduché - tvoří je 71.6 % vodíku, 27 % hélia a zbývajících 1,4 % připadá na ostatní prvky.
Zářivý výkon Slunce je 3,85.1026 W a to znamená, že každou vteřinu vyzáří do okolního prostoru nepředstavitelné množství energie: 3,85.1026 J. Zdrojem této obrovské energie jsou termonukleární reakce v jádře Slunce, při kterých se za obrovského tlaku a teploty vodíková jádra slučují na jádra hélia. Na oblast jádra navazuje zářivá vrstva, ve které dochází k přenosu energie z jádra směrem ke slunečnímu povrchu ve formě záření. Následuje konvekční vrstva, v níž se energie přenáší až na povrch prouděním a promícháváním slunečního plynu (konvekcí). Povrch Slunce, fotosféra, má teplotu kolem 5 500 °C.
Teplota v jádru je kolem 13 miliónů stupňů, hustota plynu dosahuje asi 16 000 kg/m3. Každou vteřinu se přemění 504 milióny tun vodíku na 500 tun hélia, rozdíl 4 miliónů tun připadá na uvolněnou energii (podle Einsteinovy rovnice E = mc2). K celkové hmotnosti Slunce jde však o úbytek zcela zanedbatelný - za 10 miliard let přijde Slunce jen o 0,02 % své hmotnosti.
V antické mytologii byl Úranos prvním vládcem světa po počátečním Chaosu. Narodil se bez otce matce Gaie. S ní se pak oženil a zplodil předky olympských bohů - tři Kyklopy, dvanáct Titánů a další tři obry. Sedmou planetu sluneční soustavy objevil 13. března 1781 proslulý anglický astronom F. W. Herschel a pojmenoval ji na počest svého mecenáše, krále Jiřího III. Georgius Sidus.Dnešní jméno Uran se začalo používat až po roce 1850. Dosud jediným "pozemským" návštěvníkem planety byla 24. ledna 1986 americká vesmírná sonda Voyager 2, která o ní poskytla astronomům spoustu informací. Atmosféra Uranu obsahuje asi 83 % vodíku, 15 % hélia a 2 % metanu, přítomnost metanu způsobuje namodralé zbarvení planety. Teplota na povrchu je velmi nízká, asi -220 °C. Kolem planety obíhá nejméně 20 měsíců, polovinu z nich objevila právě sonda Voyager 2. Velkou zvláštností Uranu oproti ostatním planetám je poloha osy jeho rotace. Většina planet sluneční soustavy se otáčí kolem osy, která je téměř kolmá k rovině ekliptiky, osa rotace Uranu je však s rovinou ekliptiky téměř rovnoběžná. Vypadá to, jako by se planeta po rovině ekliptiky "kutálela".
Vzdálenost Uranu od Slunce je skoro dvacetkrát větší než vzdálenost Země od Slunce. Jeho hmotnost je téměř patnáctkrát větší než hmotnost Země, oběžná doba je asi 85 roků. Den však na Uranu trvá stejně dlouho jako den pozemský, tedy asi 24 hodin.