1. Kontrola materiálu (defektoskopie)
Při kontrole materiálů a hotových výrobků rentgenovým zářením nedochází k jejich poškození nebo porušení. Cílem je najít skryté vnitřní nebo povrchové vady, po této zkoušce však zůstává výrobek ve stejném stavu jako před zkouškou. Defektoskopické metody jsou založeny na schopnosti některých druhů záření (rentgenové, radioaktivní, ultrazvuk) pronikat zkoumanými materiály.
Každá vnitřní vada znamená zeslabení nebo změnu struktury prozařovaného materiálu. V takovém místě se změní intenzita procházejícího záření. K indikaci se používají fluorescenční štíty, film nebo ionizační detektory. Na filmu se po ozáření a vyvolání jeví vnitřní vady jako tmavší místa.
Jako zdroje rentgenového záření se používají aparatury vyzařující pronikavé (tvrdé) záření vznikající při napětí 60 až 450 kilovoltů. Na prvním obrázku je přenosná souprava, skládající se z rentgenové lampy na stojanu, zdroje vysokého napětí a vyhodnocovací jednotky s displejem. Prostřední snímek zobrazuje stabilní průmyslové defektoskopické pracoviště, zkoumaný materiál je umístěný ve stíněné kobce (vzadu vlevo) a rentgenový obraz se převádí na televizní obraz na monitoru. Na pravém obrázku je příprava rentgenové kontroly potrubí, v pravé části je zdroj rentgenového záření.
Rentgenová defektoskopie nachází uplatnění všude tam, kde je vyžadována nejvyšší kvalita materiálů a svařovaných spojů: plynovody, lopatky plynových a parních turbín, písty spalovacích motorů, tlakové nádoby jaderných reaktorů apod. Nedílnou součástí defektoskopických pracovišť musí být ochrana obsluhy před účinky záření. Součástky se kontrolují v odstíněných kabinách nebo kobkách. U přenosných zařízení se ochrana zajišťuje dostatečnou vzdáleností obsluhy od místa kontroly.
Nejdokonalejší kontrolu materiálu nebo součástek poskytuje počítačový tomograf, který pracuje na stejném principu jako tomograf lékařský. Při technické kontrole se otáčí vyšetřovaný předmět mezi rentgenovým zdrojem a detektory. V lékařském tomografu je tomu naopak: pacient je v klidu a otáčí se rentgenka. K prozařování oceli tloušťky větší než 100 mm už běžné rentgenky nestačí. Jako zdroj velmi pronikavého rentgenového záření se v tomto případě používá urychlovač elektronů - betatron.
Malá defektoskopická galerie (kliknutím se snímky zvětší):
2. Bezpečnostní rentgeny
Rentgeny pro kontrolu zavazadel, zejména na letištích, mají podobnou konstrukci jako defektoskopické přístroje. Pro detekci se obvykle používá polovodičový detektor. Při normální rentgenové kontrole se používá především černobílé zobrazení s různými stupni šedi. U bezpečnostních rentgenů nejde o vysoké rozlišení podrobností, ale hlavně musí být rozlišeny různé materiály. Proto se používají barevné monitory, různým stupňům šedé barvy jsou přiřazeny barvy (pseudobarevné zobrazení). Tak je možno rychle rozpoznat například kovové předměty, např. zbraně. Zařízení je možno doplnit i alarmem, který se spustí v případě podezřelých předmětů v zavazadle.
Rentgeny pro kontrolu automobilů používají nejvýkonnější zdroje s napětím až 450 kV. Celý automobil se neprozařuje najednou, zařízení pracuje podobně jako běžný stolní skener. Automobil je prozařován postupně po "vrstvách" a teprve na monitoru se vytvoří jeho výsledný rentgenový obraz. Také v tomto případě se používá pseudobarevné zobrazení.
Rentgenová kontrola (kliknutím se snímky zvětší):
