1. Studium struktury látek
I když má rentgenové záření mnoho vlastností společných s viditelným světlem (rychlost, odraz, ohyb atd.), je rozdíl mezi jejich vlnovými délkami tak velký, že se pro jejich spektroskopické studium musí volit odlišné metody a prostředky. Zatímco u viditelného světla se používají optické mřížky, spektrum rentgenového záření se získává při průchodu nebo odrazu záření v krystalech.
Myšlenku využít rentgenových paprsků ke studiu struktury krystalu poprvé formuloval v roce 1912 Max von Laue. Na jejím základě se podařilo vyřešit dva problémy tehdejší doby a dokázat, že:
- rentgenové záření je elektromagnetické vlnění velmi krátké vlnové délky
- krystaly pevných látek jsou tvořeny částicemi, uspořádanými do pravidelné prostorové mřížky
Ohybové (difrakční) obrazce umožňují s využitím moderní výpočetní techniky studovat vnitřní strukturu nejrůznějších látek, počínaje jednoduchými anorganickými sloučeninami až po strukturu molekul DNA (obr. vpravo). Rentgenová difrakce se stala pro krystalografii základní metodou pro určení prostorového uspořádání atomů pevných látek.
|
|