Úvodní stránka

Obří urychlovače

Výstavba i provoz dnešních velkých urychlovačů klade velké finanční nároky. Proto se základní výzkum soustřeďuje do několika velkých laboratorních komplexů. K získávání částic se stále větší energií jsou nutné velmi výkonné urychlovače, největší z nich používají metodu vstřícných svazků, při níž se srážejí částice letící obrovskou rychlostí proti sobě. Základní myšlenka je jednoduchá - při srážce částic se získá energie, rovná součtu energií letících částic. Je to situace podobná čelní srážce automobilů: její následky jsou mnohem horší než při nárazu automobilu např. do zdi. K hlavnímu urychlovači patří i několik urychlovačů menších (většinou van de Graaffovy nebo lineární), které udělují částicím určitou energii ještě před jejich vstupem do hlavní urychlovací trubice.
 
V tabulce jsou uvedeny největší současné urychlovače, které pracují s metodou vstřícných svazků, a jejich základní charakteristika:
 
Urychlovač Laboratoř Místo Částice Energie (GeV)
LEP CERN Ženeva e- / e+ 50 - 100 / 50 - 100
SLAC SLAC Stanford e- / e+ 50 / 50
Tevatron FERMILAB Chicago p / anti-p 900 / 900
HERA DESY Hamburg e- / p 27 / 920

Urychlovač LEP ukončil svoji činnost v roce 2000, byl demontován a v uvolněných prostorách probíhá výstavba budoucího nějvětšího urychlovače LHC (Large Hadron Collider). Má být uveden do provozu v roce 2007 a jeho součástí je také obří detektor ATLAS, který bude spolu se třemi dalšími registrovat výsledky srážek urychlených protonů.
 

Umístění areálu CERN nedaleko Ženevy

Montáž supravodivých elektromagnetů

Kruhový kanál urychlovače LHC leží v hloubce 100 metrů pod povrchem, má celkovou délku 27 km a při provozu v něm bude ultravysoké vákuum. Dráhy částic bude zakřivovat magnetické pole, které vytvoří 1700 supravodivých elektromagnetů, ochlazovaných na teplotu pouhých 2 K, tj. -271 °C.
 

V roce 2002 bylo na celém světě v provozu 17 440 urychlovačů všech typů, z toho:
1 170 - v základním a aplikovaném výzkumu
8 500 - aplikace v průmyslu
7 770 - aplikace v medicíně