Vytápění představuje souhrn zařízení zajišťujících v
chladném období příznivé tepelné poměry v uzavřených prostorách. Vytápění
můžeme rozlišit jako místní (na uhlí, koks, dřevo, plynové nebo elektrické) nebo
ústřední (teplovzdušné, parní, teplovodní). První kamna na uhlí si dal v Praze
patentovat Christoph Bergner, povoláním alchymista, roku 1766. Tak dlouho však byl
svými sousedy osočován z otravování vzduchu kouřem, až mu topit uhlím tehdejší
městská rada zakázala.Bergner měl však tvrdou hlavu a topil tak dlouho, až se k
němu dostavila komise, aby kamna zapečetila. Zarputilý alchymista komisi vyhnal, a
když se vrátila spolu s policejním doprovodem, použil proti strážníkům dokonce
pistoli. Nakonec se to obešlo bez krve, ale také bez kamen na uhlí. Pokrok musel
ještě chvíli počkat i když z dnešního hlediska se nám rozhodnutí pražských
radních jeví spíše jako moudré než zpátečnické.
Od Bergnerových časů mnoho vody neuplynulo, přesto se lidé naučili topit nejen
uhlím, ale i produkty z ropy a také plynem. Obyčejná kamna nahradilo ústřední a
dálkové vytápění.
Abychom dali zadost rčení "nic nového pod sluncem", musíme poznamenat,
že ústřední topení užívali ve svých palácích a především lázních již
staří Římané před více než dvěma tisíci lety. Nejen však staří Římané či
jiné vyspělé starověké civilizace v Malé Asii, Indii ajinde. Teplovzdušné
vytápění bývalo ve středověku i na Pražském hradě (topilo se v něm samozřejmě
výhradně dřevem).
© Copyright Simopt, s.r.o. 1999