ČEZ Recyklace zajišťuje dle zákona č. 542/2020 Sb. plnění zákonných povinností výrobců a provozovatelů pro zpětný odběr a recyklaci solárních panelů (včetně solárních panelů uvedených nad trh před 1. 1. 2013), vedení evidence zpětně odebraných solárních panelů, evidence ročních zprávy a vykazování údajů MŽP, komunikace s MŽP ohledně legislativních předpisů, osvěta
- Základní povinnosti výrobců a provozovatelů ze zákona (dokument doplníme)
- Oddělené uvádění recyklačního příspěvku na účetních dokladech
- Dle zákona č. 542/2020 Sb., vznikla výrobcům, distributorům a posledním prodejcům solárních panelů povinnost odděleného uvádění recyklačního příspěvku na daňovém dokladu, a to viditelně a odděleně od ceny solárního panelu. Odkaz na metodické sdělení Ministerstva životního prostředí včetně vzoru daňového dokladu naleznete zde: Metodický návod pro oddělené uvádění nákladů - Ministerstvo životního prostředí (mzp.cz)
- Odkazy na platnou legislativu
Legislativa v oblasti recyklace solárních panelů
1. Legislativní přepisy a základní definice
Většina povinností vymezených legislativou ve vztahu k recyklaci solárních panelů je obdobná jak pro solární panely, tak i pro ostatní elektrozařízení. V případně solárních panelů však existují určitá specifika.
Základním evropským předpisem, který stanovuje povinnosti ve vztahu k zajištění sběru a recyklace elektrozařízení (vč. solárních panelů), je směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. Tato směrnice vymezuje základní principy a povinnosti, které jednotlivé členské státy v různých modifikacích přejímají do svých národních legislativ. V ČR je tato směrnice implementována zákonem č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností a jeho prováděcí vyhláškou č. 16/2022 Sb., o podrobnostech nakládání s některými výrobky s ukončenou životností.
1.1. Solární panel jako elektrozařízení
Solární panely jsou legislativně klasifikovány jako elektrozařízení, přestože elektrickou energii nespotřebovávají, ale naopak vyrábí. Smyslem této klasifikace je podřazení solárních panelů pod regulaci směrnice 2012/19/EU, která tak i ve vztahu k nim zavádí princip tzv. rozšířené odpovědnosti výrobce.
Rozšířená odpovědnost výrobce znamená, že výrobcům určitých výrobků je stanovena odpovědnost za celou životnost daných výrobků, a nikoliv pouze do okamžiku jejich prodeje, resp. okamžiku skončení záruky. V případě solárních panelů jde tedy o odpovědnost za zajištění sběru a recyklace odpadů, které teprve v budoucnu vzniknou. Tento princip se označuje zkratkou EPR, což je zkratka z anglického termínu „Extended Producer Responsibility“.
Výrobci solárních panelů jsou finančně i organizačně odpovědni mj. za zajištění budoucího sběru a recyklace solárních panelů. Solární panely tedy nemohou být likvidovány jako „netříděný“ odpad, ale musí s nimi být nakládáno zvláštně, s cílem zajištění jejich maximálního materiálového, popřípadě energetického využití.
1.2. Pojem výrobce
Pojem výrobce nezahrnuje pouze někoho, kdo solární panely vyrobí, ale označuje také osoby, které solární panely dováží ze zahraničí (jak z členských, tak nečlenských států EU). Každá osoba, která je tedy tzv. výrobcem, uvádí na trh v ČR solární panely, a musí plnit celou řadu zákonných povinností. Zejména musí mít za tímto účelem uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění s některým z existujících kolektivních systémů, hradit na budoucí recyklaci solárních panelů recyklační příspěvky, a zároveň musí být evidována v tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení.
1.3. Pověřený zástupce
Pověřený zástupce je entita, která smluvně zajišťuje plnění povinností při uvádění solárních panelů na trh pro zahraniční výrobce. Zahraniční výrobce je osoba neusazená v ČR, která přímo dodává solární panely na trh v ČR z jiných členských států EU (např. prostřednictvím e-shopu). Vzhledem k tomu, že se na osoby neusazené v ČR nevztahuje příslušná národní jurisdikce, tzn., že povinnosti jim uložené legislativou ČR jsou jen obtížně vymahatelné, je ve směrnici 2012/19/EU vymezen institut pověřeného zástupce, který má zabránit neplnění příslušných povinností ze strany zahraničních dodavatelů elektrozařízení do jednotlivých členských států EU.
Pověřený zástupce tak vstupuje do smluvního vztahu mezi zahraničním výrobcem a kolektivním systémem. Konkrétně pověřený zástupce uzavírá se zahraničním výrobcem smlouvu, a následně uzavírá smlouvu o kolektivním plnění s kolektivním systémem. Pověřený zástupce tak kolektivnímu systému následně vykazuje množství elektrozařízení, které dodal do ČR zahraniční výrobce, hradí mu recyklační příspěvky a při kontrole plnění povinností stran zahraničního výrobce je za plnění těchto povinností také formálně zodpovědný.
Povinnost určit si v ČR pověřeného zástupce mají zahraniční výrobci, kteří prodávají v ČR elektrozařízení prostřednictvím e-shopů (komunikace na dálku). Dobrovolně si jej nicméně může zřídit jakákoliv zahraniční osoba, jejíž výrobky jsou distribuovány na území ČR. Seznam pověřených zástupců je součástí Seznamu výrobců elektrozařízení a je dostupný zde.
2. Povinnosti jednotlivých osob
2.1. Povinnosti výrobců solárních panelů (včetně dovozců)
Zákon o výrobcích s ukončenou životností je postaven na principu tzv. rozšířené odpovědnosti výrobce, tzn., že výrobcům solárních panelů (přičemž tento pojem zahrnuje i dovozce) je legislativně stanovena povinnost zajistit zpětný odběr a následnou recyklaci odpadů ze solárních panelů. Současně je s tím spojena celá řada dalších povinností – zejména zajištění financování těchto aktivit, ale dále třeba vedení evidence nebo zajišťování osvětových aktivit pro obyvatele.
Výrobci mají povinnosti ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh po dni 31. 12. 2012. Povinnosti ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh před tímto datem mají plnit provozovatelé solárních elektráren, na kterých jsou dané solární panely instalovány. Zákon o výrobcích s ukončenou životností zde tak stanovuje odlišné způsoby financování sběru a recyklace ve vztahu k „starým“ a „novým“ solárním panelům.
2.2. Povinnosti provozovatelů solárních elektráren
V případě solárních panelů uvedených na trh přede dnem 1. 1. 2013 stanovuje zákon o výrobcích s ukončenou životností odpovědnost za zajištění recyklace nikoliv jejich výrobcům, ale provozovatelům solárních elektráren, v rámci kterých jsou dané solární panely instalovány. Tato odchylka z principu rozšířené odpovědnosti výrobce byla vymezena již zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., který byl v roce 2021 nahrazen zákonem o výrobcích s ukončenou životností. Provozovatelům solárních elektráren tak byla legislativně stanovena povinnost uhradit za účelem budoucí recyklace 8,50 Kč na 1 kg solárního panelu s tím, že tyto příspěvky musí být uhrazeny v pěti pravidelných ročních splátkách, nejpozději do konce roku 2018. Zároveň byl stanoven „tabulkový“ výpočet hmotnosti instalovaných solárních panelů z jejich nominálního výkonu, a to vzorcem 0,11 kg/Wp x Wp.
Skutečnost, že legislativa ČR ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh přede dnem 1. 1. 2013 deleguje koncept rozšířené odpovědnosti výrobce na provozovatele solární elektrárny, byla předmětem soudního přezkumu. Tento spor byl završen rozhodnutím Evropského soudního dvora ze dne 25. 1. 2022, který konstatoval, že legislativa ČR je v tomto ohledu v souladu s účelem směrnice 2012/19/EU, a není tedy v rozporu s legislativou EU.
2.3. Povinnosti distributorů solárních panelů
V případě, že distributor solárních panelů odebírá solární panely od výrobce, který neplní příslušné legislativní povinnosti, tzn., že nemá uzavřenou smlouvu o kolektivním plnění s kolektivním systémem, nebo nebyl vůči daným solárním panelům uhrazen recyklační příspěvek, přecházejí na takovéhoto distributora veškeré povinnosti výrobce. Zákon o výrobcích s ukončenou životností tedy konstatuje, že dané povinnosti má zajistit první osoba, která solární panely uvede na trh v ČR, a další distributoři daných solárních panelů pak už dané povinnosti nemají. Pokud však tyto povinnosti splněny nejsou, přecházejí napříč všemi osobami v rámci celého následujícího distribučního řetězce, a i distributor tak může být ze strany kontrolních orgánů pokutován za neplnění povinností výrobce.
2.4. Povinnosti posledních prodejců solárních panelů
Poslední prodejci všech elektrozařízení mají povinnost zajistit zpětný odběr elektrozařízení, které prodávají, v tzv. režimu „kus za kus“ a to, pokud o to kupující projeví zájem. Vzhledem k tomu, že vůči solárním panelům není v zákoně o výrobcích s ukončenou životností vymezena žádná výjimka, uplatní se tato povinnost i při prodeji solárních panelů.
V případě „kamenných prodejen“ mají prodejci elektrozařízení určených pro použití v domácnostech povinnost zajistit zpětný odběr všech drobných elektrozařízení, tedy těch, jejichž rozměry nepřesahují 25 cm. U solárních panelů nebude tato podmínka ve většině případů naplněna, neboť jde obvykle o elektrozařízení podstatně věších rozměrů, tudíž se na prodejce z titulu prodeje solárních panelů tato povinnost zajištění zpětného odběru obvykle neuplatní.
2.5. Povinnosti konečných uživatelů solárních panelů
Konečným uživatelům solárních panelů je delegována jedna zásadní povinnost, a sice povinnost předání vysloužilých či rozbitých solárních panelů na místo k tomu určené. Tím samozřejmě nikdy nemůže být místo u popelnic či velkoobjemový kontejner na směsný odpad, ale musí jít výhradně o místo zpětného odběru, nebo musí být panely od uživatele přímo odvezeny osobou, kterou k tomu pověří kolektivní systém.
Konečný uživatel by tedy měl v okamžiku, kdy se chce zbavit solárních panelů, kontaktovat kolektivní systém, který za dané solární panely inkasoval recyklační příspěvek, a ten mu předá informaci, jak správně panely předat na místo zpětného odběru.
Konečný uživatel solárních panelů by tak měl ve vlastním zájmu disponovat informací, který kolektivní systém drží za dané solární panely recyklační příspěvek. Tato informace by měla být uvedena v prodejní dokumentaci, a pokud tam není, měl by si tuto informaci nechat od dodavatele panelů písemně potvrdit.
2.6. Povinnosti kolektivních systémů
Kolektivní systémy jsou účelové organizace, jejichž jediným posláním je zajišťování tzv. kolektivního (společného) plnění povinností výrobců určitých výrobků vůči kterým mají ze strany Ministerstva životního prostředí vydané platné oprávnění (např. ve vztahu k solárním panelům). Kolektivní systémy tak fakticky překlápějí legislativní princip rozšířené odpovědnosti výrobců do praxe.
Pravidla pro vznik a fungování kolektivních systémů vymezuje zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, přičemž regulace je zde poměrně široká. Je to z toho důvodu, že kolektivní systémy nakládají s poměrně významnými finančními prostředky, které sice nejsou veřejné, ale mají být účelově vynakládány na plnění environmentálních povinností vymezených veřejnoprávní legislativou.
Je tak např. vymezena neziskovost kolektivních systémů, pravidla pro společníky, které kolektivní systémy zakládají a ovládají, dále jsou vymezeny vztahy mezi kolektivními systémy a Ministerstvem životního prostředí, nebo je stanovena řada opatření umožňujících snadnější kontrolu těchto organizací.
Základem vztahu kolektivního sytému a výrobce (jakožto nositele příslušných povinností) je smlouva o kolektivním plnění. Vzory smluv o kolektivním plnění musí být uveřejněny na webových stránkách každého kolektivního systému. V případě kolektivního systému ČEZ Recyklace jsou dostupné zde.
Seznam kolektivních systémů, které mají vydané oprávnění ze stany Ministerstva životního prostředí, je dostupný zde. Kolektivní systémy oprávněné zajišťovat plnění povinností vůči solárním panelům jsou označeny příznakem podskupiny elektrozařízení „4b“.
3. Důležité legislativní povinnosti
3.1. Recyklace a využití solárních panelů
Zajištění recyklace odpadních elektrozařízení je hlavním účelem environmentální regulace celé této oblasti. Evropská směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrozařízeních, a následně i zákon o výrobcích s ukončenu životností, stanovují cíle pro recyklaci a využití solárních panelů, resp. cíle pro recyklaci jednotlivých skupin elektrozařízení. Solární panely jsou přitom řazeny do skupiny elektrozařízení č. 4. Velká zařízení, jejichž kterýkoli vnější rozměr přesahuje 50 cm jako samostatná podskupina s označením 4b. Je pro ně stanoveno, že minimálně 80 % jejich hmotnosti musí být recyklováno, a dalších 5 % hmotnosti pak může být využito jiným způsobem, tzn. např. energeticky. Není tedy možné ze solárních panelů využít jen materiály s příznivou výkupní cenou (např. hliníkové rámy), a ostatní materiály odvézt na skládku.
Environmentální přínosy recyklace spočívají zejména ve snížení množství odpadů, které je potřeba skládkovat či jinak odstraňovat. Zároveň recyklací odpadů vznikají druhotné suroviny, které mohou opětovně vstupovat do výrobních procesů, a nahrazovat tak suroviny primární, čímž se též snižuje negativní dopad solárních panelů na životní prostředí v důsledku snížení potřeby těžby nových surovin (kovy, sklo, ropa, energetické suroviny).
3.2. Zpětný odběr odpadních solárních panelů
Zajištění zpětného odběru je hlavním předpokladem k tomu, aby mohly být solární panely dále předány k (řádnému) zpracování a recyklaci. Samotný pojem „zpětný odběr“ označuje nejen povinnost, vymezenou ve vztahu k výrobci, resp. provozovateli solárních panelů, ale především vymezuje určitý zvláštní systém sběru těchto odpadů (tříděný sběr). Zpětný odběr solárních panelů tak může probíhat např. zajištěním odvozu nefunkčních panelů přímo z místa jejich vzniku (solární elektrárny) nebo může být realizován na speciálně vytvořených místech zpětného odběru (sběrná síť).
3.3. Sběrná síť pro zpětný odběr solárních panelů
Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje výrobcům solárních panelů povinnost vytvoření veřejně dostupné sítě míst zpětného odběru. Konkrétně je stanoveno, že v každé obci s počtem obyvatel vyšším než 10 000 musí být zřízeno minimálně jedno (funkční) veřejné sběrné místo. Tato sběrná síť je nicméně určena především pro provozovatele menších solární elektráren (zákon konkrétně zmiňuje limit do 30 kWp). U větších instalací se předpokládá, že zpětný odběr nefunkčních solárních panelů bude probíhat odvozem panelů přímo z míst vzniku samotných odpadů. Některé kolektivní systémy zpětný odběr solárních panelů na svých veřejných sběrných místech početně limitují, současně je obvykle při zpětném odběru rozlišováno, zda jde o panely uvedené na trh do dne 31. 12. 2012 nebo po tomto datu.
Každý, kdo má v úmyslu se zbavit solárních panelů, by tak měl kontaktovat ten kolektivní systém, který za dané solární panely při jejich uvedení na trh vybral od výrobce recyklační příspěvek, a ten mu sdělí podmínky provedení zpětného odběru. Informaci, jaký kolektivní systém je držitelem recyklačního příspěvku ve vztahu ke konkrétním panelům, by měla být vždy součástí dodacích dokladů. Pokud tomu tak není, měl by si majitel solárních panelů tuto informaci nechat od svých dodavatelů vždy písemně potvrdit.
3.4. Registr míst zpětného odběru
Seznam všech míst zpětného odběru určených pro zpětný odběr různých typů elektrozařízení je dostupný v tzv. Registru míst zpětného odběru elektrozařízení. Kolektivní systémy mají povinnost do této databáze svá místa zpětného odběru zadávat. Hlavním účelem, tohoto veřejného seznamu je, aby občané měli možnost zjistit, kde jsou nejbližší místa pro zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení. Místa zpětného odběru solárních panelů jsou nejčastěji situována na obecních sběrných dvorech.
Zákon o výrobcích s ukončenou životností stanovuje pro vytvoření sběrné sítě ve vztahu k solárním panelům datum 31. 12. 2024. Do této doby tedy nemusí být veřejná sběrná síť pro solární panely plně funkční, a pokud chce někdo zajistit zpětný odběr solárních panelů, měl by se tak přímo obrátit na kolektivní systém, kterému byl za daný solární panel uhrazen recyklační příspěvek.
3.5. Osvětové a informační aktivity
Vytvoření jakéhokoliv systému tříděného sběru odpadu by bylo k ničemu, kdyby ti, pro než je určen, neměli dostatek informací, jak správně odpady třídit, a kam je odnášet. Všichni uživatelé elektrozařízení, včetně solárních panelů, tak musí vědět, že pokud dané elektrozařízení doslouží, nesmí být vyhozeno do směsného komunálního odpadu, ale že musí být předáno na místo k tomu určené za účelem zajištění recyklace. K uživatelům solárních panelů se tak musí (aktivně) dostat informace o tom, jak mají s vysloužilými solárními panely správně nakládat v okamžiku, kdy se jich chtějí zbavit. Hlavním cílem této činnosti je pak samozřejmě ochrana životního prostředí.
Výrobci solárních panelů jsou tak povinni realizovat osvětové kampaně cílené právě na uživatele solárních panelů, aby měli dostatek potřebných informací ohledně sběru solárních panelů poté, když doslouží svému účelu. Prakticky pak tyto informační aktivity provádějí jednotlivé kolektivní systémy, přičemž tato činnost je financována právě z recyklačních příspěvků hrazených ze strany výrobců při uvedení solárních panelů na trh. Minimální rozsah těchto informačních aktivit je stanoven zákonem o výrobcích s ukončenou životností a jeho prováděcí vyhláškou.
3.6. Seznam výrobců elektrozařízení
Seznam výrobců elektrozařízení, je databáze spravovaná Ministerstvem životního prostředí, vytvořená na základě legislativy, a musí zde být registrováni všichni výrobci, pověření zástupci, a prostřednictvím těchto zástupců též zahraniční výrobci, kteří uvádějí elektrozařízení na trh v ČR. Hlavní účel existence tohoto seznamu je, aby odběratelé, a všechny osoby v rámci distribučního řetězce, měly možnost si transparentně ověřit, zda jejich dodavatelé v tomto seznamu figurují, a plní tak příslušné zákonné požadavky. U každého výrobce je mj. evidována informace, prostřednictvím jakého kolektivního systému plní příslušné zákonné povinnosti, tzn. jakým kolektivním systémům hradí recyklační příspěvky ve vztahu k solárním panelům.
Obdobné databáze výrobců elektrozařízení jsou zřízeny také v jednotlivých členských státech EU. Odkazy na tyto databáze musí být povinně zveřejňovány v každém členském státě EU. Je to z toho důvodu, aby např. bylo možné v ČR ověřit. Znamená to, že společnosti zapsané v těchto seznamech uvádějí elektrozařízení na trh v konkrétních členských státech.
4. Financování systému sběru a recyklace solárních panelů
4.1. Financování recyklace solárních panelů
Zpětný odběr solárních panelů, jejich následné zpracování a další činnosti s tím související, je třeba financovat. Tyto náklady jsou povinni hradit na základě evropské i české legislativy výrobci daných solárních panelů. Pojem „výrobce“ zde přitom nezahrnuje pouze někoho, kdo panely vyrobí či zkompletuje do finálního výrobku, ale tento pojem zahrnuje i dovozce panelů, a to z členských i nečlenských států EU. Při koupi nového solárního panelu je tak součástí ceny také uhrazený recyklační příspěvek, který za účelem plnění příslušných povinností vybírají příslušné kolektivní systémy. Výše recyklačního příspěvku přitom musí být na prodejním dokladu uvedena samostatně vedle ceny panelu.
V případě solárních panelů uvedených na trh před 1. 1. 2013 pak nesou náklady na zajištění sběru a recyklace jednotliví provozovatelé solárních elektráren, v rámci kterých jsou dané solární panely instalovány. Tito provozovatelé solárních elektráren pak musí příslušné povinnosti plnit prostřednictvím kolektivních systémů, kterým opět za tímto účelem hradí recyklační příspěvky. V tomto případě byla ze strany Ministerstva životního prostředí dokonce stanovena i fixní výše tohoto recyklačního příspěvku, viz výše kap. 2.2.
4.2. Recyklační příspěvek
Pojem recyklační příspěvek není legislativně nijak vymezen. Tímto termínem se nicméně označuje peněžní částka, kterou si kolektivní systémy účtují od jednotlivých výrobců při uvádění solárních panelů na trh, a to zejména za účelem zajištění zpětného odběru a budoucí recyklace vč. povinností s tím souvisejících. Obdobně je recyklačním příspěvkem nazývána peněžní částka, kterou kolektivním systémům ze stejných důvodů platí provozovatelé solárních elektráren (ve vztahu k solárním panelům uvedeným na trh před 1. 1. 2013).
Recyklační příspěvky jsou obvykle účtovány za kus nebo kg výrobků uvedených na trh, a podle zákona o výrobcích s ukončenou životností musí být veřejné. Jednotlivé kolektivní systémy jsou tak povinny zveřejňovat sazebníky recyklačních příspěvků na svých webových stránkách, a zároveň musí vůči všem výrobcům postupovat při stanovování výše recyklačních příspěvků podle jednotných podmínek.
4.3. Uvádění recyklačního příspěvku na prodejních dokladech jako samostatné položky
Recyklační příspěvek, který výrobce uhradil kolektivnímu systému při uvedení solárního panelu na trh musí být v rámci účetnictví tohoto výrobce uváděn samostatně vedle ceny výrobku. To samé platí i pro všechny další distributory solárního panelu. Z faktury vystavené při prodeji tak musí být zřejmá výše příspěvku na jeden solární panel (Kč/KS) nebo hmotnostní jednotku panelu (Kč/kg). Možnosti samostatného uvádění recyklačního příspěvku odděleně od ceny výrobku vymezilo Ministerstvo životního prostředí v Metodickém pokynu pro oddělené uvádění nákladů.
Odděleným uvedením recyklačního příspěvku jsou tak viditelně prezentovány náklady na zajištění budoucího sběru a recyklace solárních panelů. Hlavní význam této povinnosti spočívá v tom, aby bylo kontrolovatelné, zda za daný výrobek byl recyklační příspěvek uhrazen, či nikoliv. Absence viditelného příspěvku na prodejní faktuře tak prozradí, že daný výrobce nesplnil příslušné zákonné povinnosti. To má zásadní význam zejména pro navazující distributory solárních panelů, na které pak přecházejí nesplněné povinnosti výrobce, a jsou tak vystaveni riziku sankcí ze strany kontrolních orgánů.
Další významnou funkcí viditelného příspěvku je možnost kontroly jednotného přístupu ke všem výrobcům ze strany kolektivních systémů, které pro ně zajišťují plnění příslušných zákonných povinností. Kolektivní systémy totiž musí pro všechny výrobce realizovat plnění příslušných povinností za stejných finančních podmínek. Ke stejným či obdobným výrobkům tedy kolektivní systémy nemohou účtovat rozdílnou výši recyklačních příspěvků.
Neméně důležitý význam viditelného recyklačního příspěvku spočívá ve sdělení informace spotřebiteli o existenci systému sběru a zpracování daných výrobků, resp. informace, že použitý výrobek nepatří do směsného komunálního odpadu.
4.4. Freeriding
Pojmem „freeriding“ se obecně označuje situace, kdy se výrobce záměrně či nevědomě (z neznalosti) vyhýbá plnění svých zákonných povinností ve vztahu k zajištění sběru a recyklace výrobků, které uvádí na trh, což znamená, že nemá uzavřené smlouvy o kolektivním plnění a neplatí recyklační příspěvky. Na trhu tím získávají „nefér“ výhodu, neboť mohou nabízet nižší cenu svých výrobků. Takovéto jednání samozřejmě naplňuje skutkovou podstatu přestupku, a zákon o výrobcích s ukončenou životností za ně stanovuje sankce.
5. Další povinnosti vymezené platnou legislativou
5.1. Vedení evidence
Kolektivní systémy získávají od výrobců informace o množství solárních panelů uváděných na trh, a zároveň kolektivní systémy evidují množství solárních panelů, které zpětně odebraly a předaly k recyklaci. Tyto evidence jsou pak základem pro výpočet tzv. účinnosti zpětného oděru. Podrobná data za celou oblast elektrozařízení zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí na svých webových stránkách. V případě solárních panelů nicméně dochází k významnému časovému posunu mezi okamžikem uvedení na trh a samotnou recyklací, což je dáno značně dlouhou životností solárních panelů.
5.2. Zpracování roční zprávy
Roční zpráva je dokument, který každoročně zpracovávají kolektivní systémy podle vzoru vymezeného legislativou, a zasílají ji Ministerstvu životního prostředí. Dokument obsahuje celou řadu informací, které jsou různými způsoby využívány státní správou. Nedílnou součástí roční zprávy jsou informace o množství solárních panelů uvedených na trh, předaných k recyklaci a dosažené míry jejich využití.
5.3. Označování elektrozařízení
Legislativa vymezuje symbol „přeškrtnuté popelnice“, kterým musí výrobce, případně distributor, označit všechna elektrozařízení uváděná na trh, tedy i solární panely. Tento symbol je jakousi informační značkou pro uživatele, že vysloužilá elektrozařízení nepatří do „černých popelnic“, tedy směsného komunálního odpadu, ale že je pro ně vytvořen zvláštní systém sběru.
Černé podtržení popelnice pak vyjadřuje informaci ohledně data uvedení elektrozařízení na trh, a to konkrétně že dané elektrozařízení bylo uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005. Povinnost uvádět na elektrozařízeních informaci, že dané výrobky byly uvedeny na trh po tomto datu, je též vymezena platnou legislativou, nicméně tato informace může být na elektrozařízení (vedle černého podtržení) vyjádřena i jinými způsoby.
Symbol přeškrtnuté popelnice značí, že elektrozařízení nepatří do směsného komunálního odpadu, ale má být odkládáno výhradně na místech zpětného oděru určených pro sběr odpadních elektrozařízení
Symbol přeškrtnuté popelnice s podtržením značí, že elektrozařízení nepatří do směsného komunálního odpadu, a současně vyjadřuje, že dané elektrozařízení bylo uvedeno na trh po dni 13. srpna 2005