„Budku na komíně prunéřovské dvojky obsadila samice raroha velkého na konci března. Vystrnadila tak místní samici sokola, které nepomohli v zahnání vetřelkyně ani dva sokolí samci, s nimiž na rarožici podnikala společné nálety. Musím přiznat, že objevem tohoto dravce jsem byl velmi nadšen. Raroh je totiž ještě mnohem vzácnější než sokol. Pokud by samice zahnízdila, bylo by to nejzápadnější známé hnízdění rarohů vůbec a ještě k tomu na výškové průmyslové stavbě. U nás v posledních letech hnízdí maximálně 10 párů, všechny na jižní Moravě. Je to celosvětově ohrožený druh, přičemž zrovna pro něj připravujeme záchranný program. Jinak se rarozi vyskytují hlavně v Asii, v Evropě je těžiště jejich populace v Maďarsku, kde pro ně kolegové instalují budky na sloupech elektrického vedení,“ říká ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem.

I když stálým příznivcům elektrárenských sokolů z řad energetiků bylo vyhnaného páru líto, Václav Beran byl tehdy opačného názoru: „Je sice škoda, že sokoli letos asi své mladé nevyvedou, ale je to příroda. Takový přírodní faktor mi nijak nevadí, ovšem když na skalách vyruší hnízdící sokoly horolezci, tak mě to obvykle, slušně řečeno, mrzí. Navíc lze zkusit naistalovat novou budku na komíně prunéřovské jedničky. Oba komíny jsou od sebe asi kilometr, takže by se mohly oba druhy tolerovat.“

Vedení Elektráren Tušimice a Prunéřov proto operativně zajistilo vyzdvižení nové sokolí budky. Stalo se tak 13. dubna a Václav Beran mohl být více než spokojený. V ten samý den se totiž nad Prunéřovem objevil i samec raroha velkého. Bez zajímavosti nebylo ani to, že sokolí pár, netrpělivě poletoval během instalace budky kolem komína, případně poposedával na ocelové konstrukci sousední stavby. Jenže pak přišel další zlom, vlastně dva. „Rarožice najednou přeletěla do nové budky a byly jsme zase tam, kde předtím. Od 20. dubna jsme ovšem již rarohy nad elektrárnou nespatřili. Odletěli neznámo kam.“ 

Přestože rarozi narušili hnízdění sokolů, tak ti opětovně po jejich odletu zahnízdili. Jejich hnízdění je ovšem oproti tomu normálnímu velmi opožděné, a tak Václav Beran nedokáže ještě říci, kolik mladých, a zda vůbec, se jim podaří vyvést. Ví zatím jen to, že samice sedí na vejcích či již malých mláďatech. Snad bude ale nové zahnízdění úspěšnější, než sokolího páru v Teplárně Trmice. „Tam to ze začátku vypadalo velice slibně. Sokoli se k sobě měli a samice pak seděla na vejcích. Nyní je už ale budka opuštěná a vejce v ní buď neoplozená, nebo zastuzená,“ poznamenal ornitolog.

V dalších elektrárenských lokalitách pak vypozoroval tři mláďata v Elektrárně Ledvice a stejný počet v Elektrárně Tušimice, na komíně v Elektrárně Počerady se z vajec vylíhli dva sokolíci. „Když uzavřeme celou elektrárenskou linii, tak na západě v Elektrárně Tisová jsme napočítali další tři mláďata, stejně tak ve středočeské Elektrárně Mělník. Letos nově instalovanou budku v Elektrárně Poříčí ovšem obsadily poštolky. Pokud se na východě v příštím roce sokoli objeví, dokáží pochopitelně lokalitu opanovat,“ uzavřel Václav Beran letošní sondu do sokolího hnízdění na výškových stavbách v elektrárenských lokalitách Skupiny ČEZ.

Od roku 2011, kdy byla na ochozu chladicí věže Elektrárny Tušimice umístěna vůbec první kovová sokolí budka v České republice, se již na výškových elektrárenských stavbách (komínech či chladicích věžích) Skupiny ČEZ podařilo odchovat 33 sokolích mláďat. Letos k nim přibyde minimálně 14 dalších.