|
- 1879 Ve starobylém bavorském městě Ulm an der Donau, domě na Bahnhofstraße č. 20, se židovským manželům Hermannovi a Paulíně Einsteinovým narodilo 14. března první dítě, syn Albert. Rodný dům budoucího génia už nestojí - byl zničen při těžkém náletu v prosinci 1944.
 1880 - 1895 V roce 1880 se rodina Einsteinových přestěhovala do Mnichova, kde si otec otevřel instalatérský obchod a později závod na výrobu elektrických přístrojů. V Mnichově začal malý Albert chodit do základní školy a v devíti letech přešel na Luitpoldovo gymnázium. Už v této době se začal systematicky připravovat na studium teoretické fyziky a ve škole výrazně vynikal v matematice. Vzhledem ke své svobodomyslné povaze však těžce snášel tehdejší školský dril a pro neshody s učiteli opustil školu ještě před maturitou. Protože nezískal maturitní vysvědčení, nemohl se přihlásit k dalšímu studiu na žádné německé univerzitě.
- 1895 - 1900 Albert se jako šestnáctiletý pokusil složit přísné přijímací zkoušky na Technologickém institutu curyšské univerzity (ETH), kde nebylo maturitní vysvědčení podmínkou přijetí. Měl sice vynikající výsledky v matematice a fyzice, ale neuspěl v jazycích a historii. Proto si nejprve doplnil vzdělání na kantonální škole v Aarau. Poté byl přijat na ETH a po osmi semestrech získal v roce 1900 učitelský diplom se zaměřením na matematiku a fyziku.
- 1900 - 1905 Po absolvování ETH, už jako švýcarský občan, krátce vyučoval na střední škole a napsal několik teoretických prací. 23. června 1902 nastoupil jako technický expert III. třídy do patentového úřadu v Bernu s ročním platem 3500 švýcarských franků. 6. ledna 1903 se oženil se svou bývalou spolužačkou z ETH Milevou Maricovou a v příštím roce se jim narodil první syn Eduard Albert.
Z rodinného alba I. (kliknutím se snímky zvětší):
|
- 1905 A. Einstein zveřejnil čtyři vědecké články, které zásadně ovlivnily další vývoj fyziky. Položil základy dvou hlavních větví moderní fyziky: speciální teorie relativity a kvantové fyziky.
- 1905 - 1910 Mladý fyzik stále pracuje v patentovém úřadu, již jako expert II. třídy s ročním platem 4500 franků. Současně publikoval další vědecké práce a v lednu 1905 získal doktorát na curyšské univerzitě. Začátkem roku 1908 se úspěšně habilitoval na univerzitě v Bernu jako soukromý docent a v příštím roce poprvé vystoupil na vědeckém setkání v Salcburku a seznámil se zde s významnými fyziky: M. Planckem, A. Sommerfeldem, M. Bornem a dalšími. Současně odchází z patentového úřadu a působí jako mimořádný profesor na univerzitě v Curychu. Rodina se rozrostla o dalšího syna, Eduarda.
- 1911 - 1912 Einstein přijal nabídku německé univerzity v Praze a nastoupil zde jako řádný profesor. Svůj krátký pražský pobyt ukončil v létě 1912, kdy se vrátil do Bernu na ETH, svou „Alma Mater“.
- 1913 - 1933 Byl povolán do Berlína, kde se stal řádným členem Pruské akademie věd a byl jmenován ředitelem Výzkumného ústavu fyziky společnosti císaře Viléma.
 Pokračoval v práci na vytvoření obecné teorie relativity a první výsledky zveřejnil v roce 1916. V Berlíně se plně rozvinula jeho jeho vědecká práce, v roce 1919 se mu však rozpadlo manželství s Milevou. Vzápětí se oženil se svou rozvedenou sestřenicí Elsou. Nastalo období velké popularity A. Einsteina mezi laickou veřejností i mezi nejvýznamnějšími osobnostmi vědy, kultury i politiky. Teorie relativity se stala společenským „hitem“ a Einstein byl zván na přednášky po celém světě. Současně se intenzivně angažoval v pacifistickém hnutí a v boji za lidská práva a za odzbrojení. Roku 1921 obdržel Einstein Nobelovu cenu za fyziku. Je zajímavé, že mu byla udělena za přínos v oblasti kvantové fyziky a nikoli za vytvoření teorie relativity!
Vědecké a společenské kontakty (kliknutím se snímky zvětší):
|
- 1933 - 1945 Nástup Hitlera k moci zastihl Einsteina s Elsou při pobytu v Belgii. Vzhledem ke svému odporu k nacistické ideologii a také kvůli svému židovskému původu se rozhodl zůstat v zahraniční emigraci. Vzdal se německého občanství i členství v Pruské akademii věd. V nacistickém Německu byla na
 Einsteinovu hlavu vypsána odměna 50000 říšských marek a jeho práce byly spolu s jinou „neárijskou“ literaturou veřejně spáleny v parku před berlínskou operou. V říjnu 1933 začal působit jako profesor na v americkém Princetonu v Institutu pro pokročilá studia (Institute for Advanced Study) a zůstal zde až do své smrti.
Když se podařilo v roce 1938 německým fyzikům F. Strassmannovi a O. Hahnovi poprvé rozštěpit jádra uranu, uvědomil si Einstein nebezpečí, které by představovala uvolněná jaderná energie v Hitlerových rukou. Proto podepsal v srpnu 1939 dopis americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi, ve kterém doporučuje zahájení práce na konstrukci atomové pumy. 1. října 1940 získal Einstein americké občanství. Nejtěžší chvíle svého života zažíval tvůrce teorie relativity po atomovém bombardování japonských měst Hirošima a Nagasaki v srpnu 1945.
- 1945 - 1955 Hned po válce se Einstein aktivně zapojil do boje za zákaz vývoje, výroby a použití atomových zbraní. Své názory a výzvy k odvrácení jaderné války vyjadřoval v mnoha veřejných vystoupeních jako předseda sdružení amerických fyziků, které se postavilo proti zneužití jaderné energie pro válečné účely: „... My vědci, kteří jsme uvolnili tuto strašlivou sílu, máme nyní velkou odpovědnost za to, aby atomová energie sloužila pro blaho lidstva a ne k jeho zkáze ...“. Problémem zákazu jaderných zbraní se zabýval i ve svém posledním dopise, který napsal 11. dubna 1955 britskému filozofovi B. Russelovi.
V roce 1952 byla Einsteinovi nabídnuta kandidatura na prezidenta státu Izrael, kterou však odmítl. V té době i nadále pracoval - marně - na vytvoření jednotné teorie pole, která by byla zobecněním všech dosavadních teorií.
- 1955 Albert Einstein zemřel v princetonské nemocnici časně ráno 18. dubna. Téhož dne po kremaci byl jeho popel bez jakýchkoli veřejných obřadů rozptýlen.
Z rodinného alba II. (kliknutím se snímky zvětší):
|
|
