Pod heslem „holografie“ jsme našli v naučném slovníku následující chrakteristiku:

Holografie je způsob optického zobrazování, založený na interferenci a ohybu světelných svazků. Svazek monochromatického koherentního světla odražený od předmětu se skládá s pomocným svazkem stejných vlastností v rovině fotografické desky. Snímek (hologram) osvětlený původním pomocným svazkem působí jako ohybová mřížka a pozorovatel v propuštěném nebo odraženém světle vidí trojrozměrný obraz původního předmětu.

Z této charakteristiky je zřejmé, že k porozumění podstaty holografie a hologramů budeme muset aspoň letmo nahlédnout do učebnice fyziky a zopakovat si význam pojmu interference. Ze slov monochromatický a koherentní je však zřejmé, že holografické zobrazení má mnoho společného hlavně s laserem.
Holografie
Kresba, fotografie nebo mapa vytváří dvourozměrný (plošný) obraz skutečnosti. Dávnou snahou umělců a vynálezců bylo zachytit na ploše i třetí rozměr - hloubku. Leonardo da Vinci začal ve svých obrazech používat perspektivu, značnou oblibu získaly stereofotografie, stereogramy nebo anaglyfické zobrazení. Žádná z těchto metod však nevytváří skutečné prostorové zobrazení, vždy jde jen o využití nedokonalosti lidského oka, tedy o určité optické triky. Skutečnou revoluci znamenala teprve teorie holografie, vypracovaná v roce 1947 Denisem Gaborem, britským fyzikem maďarského původu. Název nové zobrazovací metody byl odvozen z řeckých slov holos (celý, celkový) a gramma (zpráva).

• Fotografie (obr. vlevo) vzniká tak, že světlo odražené od předmětu prochází objektivem fotoaparátu a jeho zmenšený převrácený obraz se vytvoří na filmu. Po vyvolání získáme dvojrozměrný obraz předmětu. Na fotografickém obrazu získáme jen informaci o barvě a velikosti předmětu, prostorový dojem si vytváří sám pozorovatel např. z rozložení objektů na obraze a znalosti perspektivy.
• Hologram (obr. vpravo) vzniká interferencí dvou svazků laserových koherentních paprsků. Jeden dopadá po odrazu od zrcadla na film přímo. Druhý svazek se odráží od zobrazovaného předmětu a teprve pak dopadá na film. Oba svazky spolu interferují. Na filmu nevzniká žádný viditelný obraz, ale zdánlivě chaotická soustava interferenčních proužků. Viditelný obraz vznikne teprve vhodným osvětlením hologramu. Na rozdíl od běžné fotografie vytváří hologram skutečný trojrozměrný obraz, případně i s různými dynamickými prvky.

Při osvětlení hologramu se interferenční proužky chovají jako velmi jemná optická mřížka a pozorovatel spatří prostorový holografický obraz, který se mění při pohledu na hologram z různých stran. Laserovou technologií je možné vytvářet nejen trojrozměrné obrazy, ale i různé obrazové pohybové efekty. Hustota záznamu informací (víc než 1000 čar/mm) je tak vysoká, že hologramy není možno napodobit žádnou tiskařskou nebo kopírovací technikou. Proto našly hologramy největší rozšíření v oblasti ochrany proti napodobení nebo padělání. Holografické nálepky najdeme v občanském průkazu, na různých identifikačních kartách, na eurobankovkách, na obalech počítačových programů, reklamních předmětech, jako umělecká díla atd.

Základní ochranné a bezpečnostní prvky hologramů:

• prostorovost - obraz trojrozměrného předmětu se jeví různě při pohledu z různých stran
• kinetický efekt - na ploše hologramu dochází při změně úhlu pohledu k proměnám grafického motivu nebo jeho barevnosti
• klopný efekt - umožňuje na stejné ploše hologramu umístit dva nebo více grafických motivů, které se při změně úhlu pozorování střídají (překlápí)
• všesměrová viditelnost - zajišťuje trvalou viditelnost motivu při pohledu z libovolného směru

---

3. kapitola

Začátek článku

Obsah