|
Radioaktivita | ||||||
|
Atomová fyzika studuje stavbu atomového obalu a atomového jádra. Připomeňme v přehledu si hlavní pojmy, jevy a zákonitosti tohoto vědeckého odvětví. Radioaktivita  Jádra některých atomů mají tu vlastnost, že se samovolně přeměňují na jádra jiných izotopů nebo prvků . Navenek se přeměny jader projevují vznikem vysíláním jaderného záření. Přeměňují-li se nestabilní jádra, vyskytující se v přírodě, jedná se o přirozenou radioaktivitu. Jadernými reakcemi je možno dosáhnout toho, že se původně stabilní jádra přemění na jádra radioaktivní. Tato umělá radioaktivita byla objevena roku 1934.
Radionuklid Prvek je tvořen směsí izotopů. Některé z nich jsou stabilní, jiné mohou být radioaktivní. Látka složená ze stejných radioaktivních jader se nazývá radionuklid. Radionuklidy mají široké využití ve vědě, průmyslu i v medicíně a připravují se například v urychlovačích. Záření alfa (a)  Toto záření vydává většina přírodně radioaktivních izotopů. Jsou to rychle letící kladná jádra helia 2He4 (heliony). Původní jádro radionuklidu ztratí dva protony a dva neutrony a vznikne jádro nového prvku. Záření silně ionizuje plyny, má malou pronikavost (ve vzduchu mají částice dolet jen několik cm) a odstíní je i list papíru. Magnetické pole zakřivuje dráhu částic. Na animaci je přeměna jádra rádia Ra na radon Rn.
Záření beta (b)  Proud elektronů, vysílaných velkými rychlostmi z jader při přeměně neutronu na proton. Má menší ionizační účinky než záření a, ale větší pronikavost. Odstíní je tenká vrstva kovu. Vysílané částice jsou elektrony, které ale nemají žádnou souvislost s elektrony v atomovém obalu. Magnetické pole zakřivuje dráhu částic. Na animaci je přeměna jádra uhlíku C na dusík N.
Záření gama (g) Velmi pronikavé krátkovlnné elektromagnetické záření, které nenese žádný elektrický náboj. Původní jádro se nezmění, pouze ztratí část své energie. Toto záření se dá odstínit jen velmi silnými vrstvami kovu nebo betonu. Magnetické pole na ně nepůsobí.
Poločas přeměny T Doba, za kterou se rozpadne právě polovina jader radionuklidu. Ze zbývající poloviny se za další poločas přeměny rozpadne opět polovina jader atd. Poločas přeměny T je pro konkrétní radionuklid stálou a charakteristickou veličinou - nejde ovlivnit žádnou změnou vnějších podmínek (tlak, teplota, změna skupenství apod.).
|
||||||
|
