Přenos elektrické energie se
uskutečňuje mezi elektrárnami a velkými elektrickými stanicemi. Tento přenos může být drátový
nebo bezdrátový, který patří mezi perspektivní metody (viz heslo Bezdrátový přenos elektrické energie). Vzhledem k
tomu, že při přenosu střídavého proudu jsou ztráty úměrné druhé mocnině proudu
je výhodné aby bylo přenášeno co nejvyšší napětí. První přenos elektrické
energie na kratší vzdálenost se uskutečnil jednoduchým vedením jednosměrného
proudu nízkého napětí (A. Pirockij v roce 1876) a později i vysokého napětí (M.
Depréz v roce 1882). Přenos elektrické energie na větší vzdálenost (175 km)
uskutečnil v roce 1891 ruský inženýr M. Dolivo- Dobrovolskyj pomocí trojfázového
střídavého proudu mezi městy Laufen a Frankfurt nad Mohanem.
První přenosy střídavého proudu velmi vysokého napětí se uskutečnil v Evropě
začátkem 20. století, po první světové válce přenosy napětím 220 kV, po druhé
světové válce napětím 380 kV (Švédsko) a o několik let později napětím 500 kV
(SSSR) a 740 kV (Kanada). V současnosti jsou v podstatě vyřešeny všechny problémy
pro přenos elektrické energie napětím do 1 500 kV.
© Copyright Simopt, s.r.o. 1999