„V mé dospělé duši zůstala část, která vnímá svět z dětského pohledu. To je umocněné ještě i tím, že mám velkou fantazii. Když ji neuplatňuji, tak strádá a já mám nepříjemný pocit, že mi něco schází. To všechno dohromady určuje nasměrování mé literární cesty k dětskému čtenáři. Na mé myšlenky má velký vliv samota. Přicházejí tak plynule a mají tvůrčí potenciál. Ve všední dny se mi přitom nejlépe píše večer. O víkendu je tomu naopak, v sobotu a neděli píšu ráno a večer text opravuji. Pokračování vymýšlím těsně před usnutím, bohužel nejúžasnější nápady pak většinou zaspím. Někdy ovšem na příběhu pracuji i ve vlaku, když se vracím z elektrárny domů, do Loun,“ začíná své spisovatelské vyznání Dana Šianská, která spatřila světlo světa v roce 1952 v Karlových Varech. Dětství do deseti let jsem prožila v Klášterci nad Ohří a poté se s rodiči přestěhovala do Loun, kde žije dodnes.
Nejdříve povídky pro dospělé
Cestu za vlastními literárními počiny a vlastně i současným zaměstnáním měla, dá se říci, předurčenu. V dětském věku zapálenou čtenářkou. Týdně přečetla alespoň sedm knih a už tehdy ji napadlo, že by se mohla stát spisovatelkou. Vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Lounech a Knihovnickou nástavbu v Praze. Zpočátku pracovala v Městské knihovně v Lounech, poté v Městské knihovně v Postoloprtech a na Okresním kulturním středisku v Lounech. Od roku 1980 pracuje v Elektrárně Počerady ze Skupiny ČEZ, kde vydává provozní dokumenty a stará se o spisovnu technické dokumentace. Její literární dráha začala již ve dvaadvaceti letech, kdy několika povídkami vyhrála 2. místo v celostátní literární soutěži O cenu K. Biebla.
„To ovšem byla tvorba pro dospělé, tvorba pro děti mě ale naplňuje víc. A je mi jedno, že to je stále nedoceněná oblast. Díky své knihovnické zkušenosti si uvědomuji důležitost knihy pro dítě, které rádo čte. Současná civilizace dospělé lidi a obzvlášť děti totiž mate. Nenabízí jim pevné hranice mezi dobrem a zlem. Na jedné straně odborníci zlo psychologicky vysvětlují a téměř obhajují a na druhé straně si s ním neumí poradit. A tak se zlo v různých přijatých formách nenápadně rozrůstá,“ míní Dana Šianská.
Dnešní děti očekávají mimořádný příběh
Podle spisovatelky může v dětech kniha podpořit to dobré a zároveň jim může nabídnout určitá řešení jejich problémů. Především je ovšem musí utvrdit v tom, že dobro, laskavost a čestnost jsou pevné životní pilíře, bez kterých by lidská společnost zanikla. Dnešní děti se navíc díky televizi a počítačové technice staly dost vybíravé, takže psaný příběh je musí hned od začátku zaujmout něčím mimořádným. „Také musí mít spád a jednodušší češtinu. Z tohoto důvodu volím dobrodružné příběhy, které v sobě zároveň nesou nějaká důležitá sdělení pro dětské vnímání. Složitě napsané příběhy, které má generace četla, například z edice Knihy odvahy a dobrodružství, dnes přečte málokteré dítě. Dětem na čtení schází trpělivost. Čtení je náročné, vyžaduje soustředěnost, paměť a představivost. Počítač jim nabízí jednodušší zábavu a málokteré dítě mu odolá. Tím ale netvrdím, že všechny děti jsou takové. I kolem sebe znám houževnaté dětské čtenáře, ale není jich mnoho.“
Příznivé recenze napříč knihkupci
Dana Šianská má na svém kontě tři knižní tituly a u čtvrtého je tak někde v polovině. „Zakázané prázdniny“ vyšly v roce 2013 a „Tonička a pirát Jedno Oko“ v roce 2014. Nejnovější kniha „Dobrodružství začíná pod hvězdami“ si odbyla svůj křest v polovině listopadu letošního roku. Z recenzí na stránkách různých internetových knihkupectví lze přitom citovat: „…oblíbené knížky od Dany Šianské máme skladem! Dnes objednáte, zítra vyzvednete… a můžete začít číst. – Zakázané prázdniny jsou strhující příběhem hledání dospívajícího dítěte. Je to životní cesta bez alkoholu a drog – Když jsem byla malá, Pipi Dlouhá punčocha byla mou nejlepší kamarádkou. Přemýšlela jsem, zda ještě někdy v nějaké knize narazím alespoň na zčásti podobnou hlavní postavu. Sice to trvalo několik let, ale dočkala jsem se. Takovou postavu jsem nalezla v knize spisovatelky Dany Šianské, která pochází z naší české domoviny. Kniha se jmenuje Tonička a pirát Jedno Oko. - Dana Šianská právě vydává svoji třetí knihu, dnes ji tedy již bez obav můžeme považovat za spisovatelku dětské literatury…“
A co na to sama autorka? „Samozřejmě je to potěšující. Vím tak, že mé příběhy hozené na papír, respektive první knihu jsem psala v ruce, ale po přijetí rukopisu jsem musela okamžitě zakoupit notebook, protože spolupráce s nakladateli je dnes pouze on-line, si najdou své čtenáře. První dvě knihy jsem vydala v malém nakladatelství Krigl. Chování nakladatele a šéfredaktora bylo ke mně velmi vstřícné a myslím, že jejich důvěra v mé schopnosti mi dala „křídla“ a posunula mě dál. Můj třetí rukopis přijal Fragment, což je velké nakladatelství skupiny Albatros Media. Zda některé nakladatelství přijme pozitivně i čtvrtou knihu, je pochopitelně ve hvězdách. Riziko odmítnutí je součástí spisovatelské činnosti. “
Jako první slyší příběhy dcera
Největšího kritika a prvního velkého cenzora má Dany Šianská ovšem doma. „Všechny mé literární výtvory jsem vždycky testovala na mé dceři Ginette, která má jméno po mé francouzské mamince. Už jako malé dítě vyžadovala pokračování mých drobných pohádek. Také dnes, kdykoli dokončím kapitolu, přečtu ji nejdříve dceři, i když je jí už 31 let. S chutí si ji vyslechne, buď pochválí, nebo utrousí nějakou připomínku. Musím uznat, že většinou jsou trefné a donutí mě zamyslit se nad nimi. Dcera má přirozený psychologický postřeh a hlavně vidění mladého člověka a to mou tvůrčí oblast příjemně obohacuje. Její bratr Mirek, jemuž je 28 let, se ovšem také těší na každou mou novou knihu. Se zájmem si ji přečte a pokaždé i pochválí,“ uzavírá s úsměvem spisovatelka.
