První zavezení paliva do reaktoru je jedním z klíčových momentů při uvádění každého nového bloku do provozu – začíná tím fyzikální spouštění. Předchází mu celá řada náročných a detailních zkoušek a testů veškerého výrobního zařízení. S tímto okamžikem také vstupují na „výrobní scénu“ reaktoroví fyzici elektrárny, kteří odpovídají nejen za plánování vsázek, za rozložení paliva v aktivní zóně, neutronově fyzikální výpočty, ale také za správu a evidenci čerstvého i použitého jaderného paliva.
„Z pohledu fyzika představuje zavážka paliva něco jako zásnuby a zahájí těšení se na svatební noc a její vyvrcholení dosažením kritického stavu.“, říká s úsměvem bývalý jaderný fyzik a vedoucí odboru reaktorové fyziky elektrárny Michal Borovička. Postup pro jeho dosažení má vždy jasný řád. „Začínali jsme vytažením všech regulačních kazet na horní koncový vypínač a návratem kazet 6. skupiny na 150 cm, při níž probíhalo snižování koncentrace kyseliny borité. Následovalo několikahodinové postupné ředění primárního okruhu čistým kondenzátem, abychom dali podkritickému násobení dostatek času se projevit.“, vzpomíná Michal Borovička na neopakovatelné chvíle prvního spuštění řízené štěpné reakce a dosažení tzv. minimálního kontrolovaného výkonu čtvrtého bloku.
První přifázování 4. bloku k přenosové síti energetici úspěšně provedli 11. června 1987 a za necelý měsíc dosáhli 100% výkonu. Za další dva týdny, 19. července, zahájili jeho půlroční zkušební provoz. „Tempo výstavby dukovanské elektrárny a zejména její uvádění do provozu patří dodnes mezi významné úspěchy české energetiky. Jen v roce 1986 byly do zkušebního provozu uvedeny hned dva dukovanské bloky. Takového úspěchu se i dnes ve světě dosahuje jen velmi zřídka,“ hodnotí spouštění první jaderné elektrárny u nás Roman Havlín, ředitel Jaderné elektrárny Dukovany.
Výměna paliva probíhá u každého z dukovanských bloků zhruba jednou do roka a energetici při ní mění část použitého paliva za čerstvé. Už za měsíc, 35 let po prvním zavezení paliva do reaktoru, energetici plánovaně odstaví 4. výrobní blok a zahájí v pořadí už 34. odstávku.
Výstavba první jaderné elektrárny na našem území a současně tehdy největší elektrárny u nás začala už v roce 1978 na dnešním pomezí jižní Moravy a Vysočiny. Do roku 1987 zde vyrostly čtyři výrobní bloky, osm turbosoustrojí, osm chladicích věží a desítky dalších budov. Náklady na stavbu se pohybovaly mezi 30-32 miliardami tehdejších československých korun. Při pohledu z dálky se elektrárna od jejího dokončení zásadně nezměnila, ale zblízka prošla rozsáhlou modernizací zařízení, včetně řídících i bezpečnostních systémů.
Po využití projektových rezerv a modernizaci zařízení je současný instalovaný výkon elektrárny 2040 MW. Ročně tak elektrárna vyrobí kolem 15 000 000 MWh elektrické energie. Celkem elektrárna od svého spuštění dodala do sítě přes 481 milionů megawatthodin elektrické energie, která by stačila téměř na osm let celkové spotřeby České republiky. A díky tomu nemuselo být do ovzduší vypuštěno 390 milionů tun oxidu uhličitého. Jaderné elektrárny Dukovany a Temelín dlouhodobě pokrývají přes 40 % spotřeby České republiky. Za 37 let provozu se elektrárna stala součástí regionu a významným zaměstnavatelem. Přímo v elektrárně pracuje na 3 tisíce pracovníků z toho polovina přímo u společnosti ČEZ.
Vláda a společnost ČEZ se dohodly na vybudování nového jaderného zdroje vedle stávající elektrárny. V srpnu 2019 vydalo ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko EIA k záměru výstavby nového jaderného zdroje v Dukovanech. V březnu 2020 podal ČEZ žádost o jeho umístění a v srpnu s MPO podepsal dvě ze tří smluv mezi státem a ČEZ k přípravě výstavby. Letos v březnu ČEZ na základě vládního pověření vyhlásil tendr na výstavbu nového jaderného zdroje v Dukovanech. Podle aktuálních předpokladů by měl být dodavatel nového zdroje znám na počátku roku 2024 a čistou bezemisní elektrickou energii by měl pátý dukovanský blok začít vyrábět už v roce 2036.
